Max Neuhaus 1939-2009

Jeden opožděný nekrolog. Třetího února zemřel Max Neuhaus, perkusista, skladatel a průzkumník nových cest na pomezí hudby, výtvarného umění a instalace. Narodil se v roce 1939 na newyorském předměstí Pleasantville. Pod dojmem ze hry Gene Krupy se dal na dráhu jazzového bubeníka. Během studií se ovšem seznámil s tehdy nastupující generací experimentálních skladatelů a začal se věnovat hudbě Johna Cage, Earle Browna, Mortona Feldmana a dalších. V průběhu šedesátých let začal zkoumat nové zvukové možnosti a soupravu bicích nástrojů rozšířil například o zpětnou vazbu, s níž rozezníval blány bubnů. Šlo o jeden z  prvních případů toho, čemu se dnes říká „live electronics“. Vedle interpretace cizích skladeb hledal Neuhaus cesty, jak osvobodit hudbu z  konvenčních prostor a způsobů vnímání, přičemž se zaměřoval na vztah různých prostředí a zvuků jež v něm znějí. V roce 1966 propojil v rámci projektu Public Supply spojil rozhlasové vysílání a telefonní síť New Yorku, čímž vznikl zvukový prostor, do něhož se mohli posluchači aktivně zapojit. V roce 1977 tuto myšlenku rozšířil na celé Spojené státy, v novém tisíciletí pak díky internetu vznikla pod jeho vedením síť Auracle umožňující zapojení do permanentní sonické interakce celému světu. Je autorem řady zvukových instalací po celém světě. O jeho tvorbě jsme psali v HV 4/06. (www.max-neuhaus.info/)