- Inzerce -

Váš Kabát, pane ministře

V pondělním Respektu vyšel rozhovor Petra Třešňáka s ministrem kultury Jiřím Besserem. V Respektu bývají většinou rozhovory poměrně smysluplné, věcné, zpovídanému se v nich nepodlézá. Tento případ byl ale zklamáním. Ne snad že by redaktor panu ministrovi nějak lichotil, ale bohužel mu také nedokázal položit žádnou otázku, díky níž bychom se mohli dozvědět něco nového. Celý rozhovor se točí kolem skupiny Kabát, což je již od voleb jakási Besserova poznávací značka – „zubař, co poslouchá Kabáty.“ Milovaná i opovrhovaná kapela poslouží vždy, pan ministr si postěžuje, že „Kabáty mi už prostě nikdo neodpáře“, a ještě se pochlubí, jaký je provokatér, když od nich má vyzvánění v mobilu. Řadí se tak do stejné oblíbené kategorie lidových politiků, bojovníků proti elitářství, jako kdysi na stejném postu působící Vítězslav Jandák a řada dalších.

V tom ale problém není. Vůbec mě netrápí, co poslouchá ministr kultury a jestli mu to pomohl vybrat jeho syn. Nesdílím ani představu, že resort kultury má spravovat „někdo od kumštu“, nejlépe s vysokým uměleckým renomé. Vrtá mi hlavou něco jiného, to, nač v rozhovoru nedošlo. Besser v něm klade řečnickou otázku: „Kdo posoudí, jestli je to špatná, nebo dobrá kultura?“, aniž by na ni samozřejmě odpovídal. Tuším za tím přesvědčení, že všechna kultura je tak nějak jedna a lidi už si ji přeci přeberou. Od ministra kultury nepožaduji, aby říkal, která kultura je dobrá a která špatná. Ale kterou kulturu by stát měl podporovat a která se o sebe má postarat sama, to už by zaznít mělo. A když to neřekne pan ministr, mohl by se ho na to pan redaktor zeptat. Nejkategoričtějším tvrzením Jiřího Bessera pro Respekt tak je: „Já tvrdím, že autorská práva chrání autorský zákon.“ A proti tomu nelze říci ani popel.

Bohužel mediální zkratka zabrala a umělecké kruhy se pohoršují nad tím, že ministr kultury poslouchá pivní rockery, místo aby se zajímaly, má-li onen ministr nějakou vizi. Třeba zda vůbec má stát nějaký segment kultury dotovat. A pokud ano, který. Co na to pan ministr?


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.