- Inzerce -

Heiner Goebbels: Stifters Dinge

Heiner Goebbels: Stifters Dinge

ECM (www.ecmrecords.com)

 

První myšlenka nad novým CD německého skladatele a divadelníka Heinera Gobbelse byla, že v tomto případě posluchač přichází o tu zajímavější část díla. Stifters Dinge totiž vzniklo v roce 2007 jako divadelní představení bez živých herců, v němž hlavní role patří pěti klavírům bez klavíristů, nádržím s bublající kapalinou, mlze a projekcím. Výsledek je magický, moderní ohlas představení mechanických loutek, jimiž se nechávalo okouzlovat publikum na poutích 19. století. Hlavní osou díla jsou texty Adalberta Stiftera (1805–1868), rodáka z jihočeské Horní Plané, spisovatele a malíře. Podobně jako v jiných svých kusech Goebbels spojuje zdánlivě nesouvisející materiály, takže vedle Stiftera slyšíme Jean-Paula Sartra, černošského radikála Malcolma X nebo slavného antropologa Clauda Levi Strausse. Ze Stifterových textů vybral Goebbels pasáže popisující svět věcí a přírody a také ostatní texty směřují posluchačovu mysl tímto směrem, aniž bychom se však mohli opřít o nějaký návod a výklad. Když se spojí Stifterův popis šumavských lesů s Straussovými skeptickými komentáři na adresu lidstva, nabízí se řada výkladů, vše však zůstává na naší imaginaci.

Ve srovnání s předchozími Goebbelsovými nahrávkami (Italian Concerto, 2009; Landschaft mit entfernten Verwandten, 2007) je zvuková paleta Stifters Dinge mnohem omezenější a temnější. Šumění, škrábání po strunách, temné údery mechanických paží do těl klavírů vytváří podkres pro hlasy, hudba v konvenčnějším smyslu se objeví jen místy. Osamocené běhy klavírních kladívek, občasný rytmický motivek, který zase rychle zmizí jak vyplašené zvíře ve Stifterově lese. A i zde si Goebbels vypůjčuje z promyšleně nesourodých přihrádek: Jednou to je část Italského koncertu Johanna Sebastiana Bacha, jindy zpěv kolumbijských indiánů, magické zpěvy z Papuy Nové Guiney nebo svůdné melodické ornamenty tradiční řecké písně. Kombinace poměrně monotónního zvukového světa s množstvím mluveného slova nutí k soustředěnějšímu poslechu a brání poslechu „jen tak“, kdy bychom se nechali unášet hudbou bez rozebírání obsahu a souvislostí. Zatímco scénická podoba Stifters Dinge je vrcholně magická, izolovaná zvuková složka je trochu profesorsky strohá. Což mě u jiných Goebbelsových děl nenapadlo.


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.