- Inzerce -

Roel Meelkop & Mecha/Orga: Rotterdam 54:21

Roel Meelkop & Mecha/Orga: Rotterdam 54:21

Monochrome Vision (www.monochromevision.ru)

 

Na začátku loňského roku se řecký soundartista Yourgis Sakellariou, alias Mecha/Orga, domluvil s holandským kolegou Roelem Meelkopem na společném projektu, který bude vycházet z terénních nahrávek z Meelkopova bydliště, tedy z města Rotterdamu. Nasbírali tedy společně zásoby materiálu a porovnali se s nimi dohromady i každý zvlášť.

Album Rotterdam 54:21 tak logicky obsahuje tři tracky. Jako stěžejní lze chápat první nejrozsáhlejší Duet (přes třicet minut), na němž pracovali oba umělci společně. S terénními zdroji si zde pohrávají občas jen detailně, záznamy se pak proměňují jemně a pozvolna, posluchač se může jen pomalu ujišťovat, zda se ještě nachází například na staveništi v centru Rotterdamu a kdy se již jeho pozornosti zmocnil jiný abstraktní rozměr vzešlý z manipulace s původním materiálem. A nebo zde najdou výraznější uplatnění třeba analogové syntezátory, které se prostoru zmocní svým nekompromisním zvukem a minimalistickými strukturami. Celkově má nahrávka poměrně široký dynamický rozsah, někdy na nás delší dobu jen zdálky šumí tichá surová, či možná ještě nějak přefiltrovaná terénní nahrávka a v nečekaném momentě do ní může vpadnout jiná podstatně hlasitější industriální nebo již zmíněné syntezátorové kreace. Ideální je tedy pro tuto desku zřejmě soustředěný poslech v klidu na kvalitní reprosoustavě člověkem, který si chce užít všechna velká i detailní zvuková dramata.

V expresivitě na první skladbu navazuje až na závěr Sakellariou, který svůj sólový téměř devítiminutový kus posunul do celkového industriálního vyznění, byť je přítomen třeba i kostelní zvon, Meelkop ve svém čtvrthodinovém intermezzu není náladou o moc daleko, avšak pracuje především se šumovějšími materiály, s nimiž dokáže vybudovat různé nálady od agresivního vyplnění akustického prostoru po tichou meditaci.

Celek na první poslech nemusí působit úplně konzistentně, zvláště pokud mu nevěnujeme dostatečné soustředění, hlubší poslech nám to je ale schopen revanžovat i se všemi úroky. Přestože tu řada pasáží může působit jako nějaký již mnohokrát slyšený ambient, při důkladnějším zkoumání se tu celkovou formou i jejím obsahem můžeme zabývat ještě hodně dlouho.


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.