- Inzerce -

Jacob Kirkegaard: Conversion

Jacob Kirkegaard: Conversion

Touch (www.touchmusic.org.uk)

 

Napodobování nehudebních zvuků hudebními nástroji může vypadat různě: od bublajících pramínků Smetanovy Vltavy přes symfonickou imitaci lokomotivních rytmů v Pacific 231 Arthura Honeggera po analytický přístup francouzských spektralistů. Dán Jacob Kirkegaard je známý především prací právě s nehudebními zvuky, ať už to jsou nahrávky gejzírů nebo vlajkových stožárů. Mezi jeho nejzajímavější projekty patří zvukové mapování radioaktivních prostorů v Černobylu (na albu 4 Rooms, 2006) a amplifikace zvuků vydávaných lidským sluchovým ústrojím (Labyrinthitis, 2008). Zvukový svět z těchto desek se Kirkegaard na albu Conversion rozhodl přenést do světa akustických hudebních nástrojů. Konverze se chopil ve spolupráci s Nielsem Rønsholdtem a hráči relativně čerstvého dánského souboru SCENATET, do jejichž smyčců, dechů a bicích nástrojů převtělil chvění prostoru v černobylském kostele i vibrace z nitra vlastních uší. Dvě poloviny nahrávky jsou zvukově kontrastní: Labyrinthitis začíná vysokými tóny smyčcových nástrojů, které se o sebe třou a postupně se posouvají do nižších poloh, kde se vytratí do ticha. Church je temnější a zvukově plnější, rezonance opuštěného chrámového prostoru se stopami radioaktivního záření svěřil Kirkegaard dechům a bicím, slyšíme smyčcem rozvibrovávané činely, velký gong, nástroje se slévají do těžko identifikovatelného mručení, v němž se občas výrazněji rozezní některá část spektra. Zatímco v Labyrinthitis je „hudebnost“ použitých nástrojů jasně rozpoznatelná hned od počátku, v Church uchu chvíli trvá, než zvukový zdroj uhádne. Celkem logicky se ani v jednom případě nedočkáme náhlých změn ani dramatických prvků. Vše zvolna plyne.

Obě skladby znějí příjemně, ale zůstává otázka, zda nabízejí něco navíc oproti původnímu nehudebnímu materiálu. Bez povědomí o jejich předlohách bychom je mohli považovat za jedny z mnoha post-spektralistických cvičení v instrumentaci. Při opakovaném poslechu se ukazuje, že převod byl opravdu pečlivý a věrně zachytil proměny frekvencí. Na původních nahrávkách zvuků ze zákrutů ucha i Černobylu je ale pozoruhodná právě jejich ne-lidskost. Ačkoliv se při nahrávání Labyrinthitis mikrofon nořil do hlavy, zvuky, které tam zachytil, znějí jak z jiného světa. V instrumentální verzi prostě slyšíme housle. Jako by se fotograf rozhodl svou fotografii přemalovat olejovými barvami. Nemusí z toho vzejít špatný obrázek, ale původní snímky byly natolik svébytné, že k nim nové barvy nic zásadního nepřidávají.

Ukázka z alba je zde: https://soundcloud.com/experimedia/jacob-kirkegaard-conversion


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.