Bouge
Vandoeuvre Records (www.centremalraux.com/disques)
Komorní divoké extrémní trio Bouge iniciovala v roce 2010 francouzská klarinetistka a zpěvačka Isabelle Duthoit, která studovala vážnou hudbu a v počátcích své kariéry se setkala s renomovanými skladateli jako jsou Vinko Globokar či George Crumb, ale záhy začala čím dál víc propadat svobodné improvizaci. Padla si do oka s Jacquesem Demierrem, Ursem Leimgruberem, Rhodrim Daviesem, Le Quan Ninhem a mnoha dalšími. Zásadní však pro ni bylo setkání s vokálním ekvilibristou Philem Mintonem, který se stal jejím hlasovým guru. Ten ji také přizval k hostování s formací 4 Walls a mimo jiné s ním v duu vystupovala v Praze na festivalu Alternativa 2009. Není tedy divu, že ke spolupráci na svém novém projektu přizvala další z pilířů 4 Walls, holandského baskytaristu Luca Ex, někdejší ho zakladatele experimentální punkové úderky The Ex a protagonistu souručenství Sol 6 a Sol 12 či člena Franz Hautzingers Regenorchester atd. Třetím do kolegia v Bouge se stal nestor německého freejazzu, trombonista Johannes Bauer, který v minulosti hrával například s Jonem Rosem, Thomasem Lehnem či Peter Brötzmann’s Chicago Tentet.
V roce 2012 byli Bouge pozváni na renomovaný francouzský alternativní festival Musique Action ve Vandoeuvre a ještě předtím stačili v místním studiu CCAM pořídit pár skvěle nazvučených nahrávek. To vše dokumentuje bezejmenné album složené z jednadvaceti střípkovitých i rozvinutějších improvizací, na nichž je vidět, že se od svých počátečních bezesporu skvělých koncertů (měl jsem osobně tu čest vidět třetí z nich na festivalu Unlimited v rakouském Welsu) propracovali k mnohem větší symbióze. Isabelle měla totiž právě zpočátku tendence se příliš prosazovat a méně naslouchat, což už dávno neplatí. Její mnohapolohové „chroptění a vřískot“ jsou zde daleko ústrojnější. Skřehotavá temnota i jakoby náhodné dětské zpěvánky s paraoperním nádechem či „blábolivé“ elementy tu zkrátka slouží celku. Lucova nikterak efektovaná (a už vůbec ne afektovaná)akustická baskytara vše tmelí i řácky porcuje a tvrdí. Johannes vždy ví jak se do tohoto procesu dokonale zapojit nebo se chvílemi zcela odpojit či jen přizvukovat.
Dohromady je to grandiózní vášnivá i lyrická hudební alchymie plná kamínků nemudrujících mudrců. Drobné etudovité hříčky tu střídají naléhavé fláky mířící nepřímo na solar plexus. Výbušnost i plíživé momenty. Humor vyvolávající mrazivé lechtání po celém těle. Melodie snoubící se s kakofonií v těch nejsprávnějších intencích.
