Jim Fox: Black Water
Cold Blue Music (www.coldbluemusic.com)
Kalifornská značka Cold Blue Music se objevila v osmdesátých letech jako domov skladatelů druhé vlny amerického minimalismu (nebo snad první vlny postminimalismu?) a během pár let si stihla vybudovat velice solidní postavení a pověst dramaturgicky vyprofilovaného vydavatelství. Brzy ovšem skončila. Znovu se k životu probudila v novém tisíciletí a zatím úspěšně pokračuje v budování katalogu hudby spojující experimentální postupy s estetikou jakési nové jednoduchosti, s občas až meditativním klidem. Jako varování před přílišným zjednodušováním charakteristik přichází právě nahrávka skladby šéfa Cold Blue Music, Jima Foxe Black Water. Ve srovnání s převažujícím laděním jak jiných Foxových skladeb, tak ostatních titulů na značce, jde o hudbu dost divokou. Skladba vznikla již v roce 1984 a je napsána pro tři klavíry, na této nahrávce má díky studiovému playbacku všechny na svědomí Bryan Pezzone. Vzhledem k délce pouhých osmnácti minut jde vlastně spíš o singl, ale not během té krátké doby zazní vysoce nadprůměrné množství. Black Water je postavena na frenetických tremolech a rychle rozkládaných akordech, které se díky ztrojenému klavíru skládají do hustého proudu. Akordy jsou libozvučné a struktura hudby se proměňuje spíše postupně, občas ale zaduní dramatické basy. Ačkoliv základní rytmický puls je neustále přítomen, Fox plynule zvuk zjemňuje a zase zahušťuje v táhlých vlnách. Virtuózní kus, v němž ovšem rychlost prstů není cílem, ale prostředkem k hypnotizování posluchače.
