- Inzerce -

Richter a syn: DNA

Richter a syn: DNA

Polí pět  (www.polipet.cz)

 

Jestliže předchozí  CD průkopníka naší alternativní scény Pavla Richtera a jeho syna Jonáše s názvem Nanebevzetí Anežky Marie Sněžné se svým Malým maratónem upomínajícím například na Pink Floyd či snad Arvo Pärta mělo být koncepčním albem , tak se tak úplně nestalo. Naopak jejich nový počin má v sobě dokonalou šroubovici a protobiotický background non plus ultra. Tady jsme svědky richtig ambientu v konečně vykrystalizovaném pojetí. Geny se potkaly v dokonalé souhře a je celkem jedno, zda se realita vznáší kol domu nebo v bludných pralesích. Odkazy na minulost v dobrém slova smyslu zůstávají, ale jsou najednou více souvstažné.

Úvodní Reference vás dostane do patřičných tenat, která vás již pak neopustí. Kol domu je záhumenkovou etudou na lidské bytí a zároveň rozjitřenou poémou zpytující sebe samu. Chlad je nervoryvnou studií do nitra muzikantské duše nejen v jejím ledovém sevření, ale i podkladem pro patřičné roztání. Skutečná katarze však nastává až v závěrečné téměř dvacetiminutové kompozici Forest Blue, kde se analogové  principy dotknou digitálního světa v nebývalé symbióze. Tady to buněčné souznění otce a syna jde do morku kostí.

Je to album zkoumající povrchy i vnitřky. Krásně rozpolcené a na druhou stranu soustředné ve svém radikálním osobitém minimalismu. Není to hudba sfér, která vám uniká mezi prsty do nebeských výšin, ale spíš cosi, co se vám zarývá pod kůži do těch nejprvoplánějších a přitom vlastně nesložitějších  schémat vaší kůže a podkoží. Je to výraz určitého zklidnění, ale krok dál se vehementně očekává. Jakým směrem to bude, na to odpoví až další opus. Richterové procházejí souzněním ve studiových hokusech pokusech po dlouhá, avšak plodná léta a své sonické tříbení v červené lince koření na koncertech vzácnými hosty, jak tomu bylo například na křtu tohoto CD v Klubu Rybanaruby, kam si přizvali Michala Kořána, který v poslední době zkoumá možnosti poněkud neprávem pozapomentutého nástroje EWI, neboli Electronic Wind Instrumet. Možná by se tak v budoucnosti šroubovice  DNA mohla  ještě obohatilo o další prvky s jinými kódy.

 

K poslechu či stažení za libovolný příspěvek je album na bandcampu labelu Polí5.


Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.