- Inzerce -

Biota: Funnel to a Thread

Biota: Funnel to a Thread

RéR Megacorp (www.rermegacorp.com)

 

Počátky coloradského hudebního kolektivu Biota spadají na samý konec sedmdesátých let minulého století. V prvních letech ovšem působili pod markou Mnemonist Orchestra, respektive Mnemonists a teprve v roce 1984 se hudební složka osamostatnila a název Mnemonists zůstal výtvarné skupině, která ovšem s kapelou stále spolupracuje a prezentuje své práce v jejích bookletech.

Biota rozhodně nechrlí jeden kompakt za druhým, naopak si dává načas a svá mnohavrstevnatá díla buduje velice pečlivě a pozvolna. To zatím poslední vznikalo od podzimu 2012 do léta 2014 a obsahuje jedenadvacet útvarů v délce od cca minuty a půl po maximálně pět minut. Všechny na sebe ústrojně navazují a nálada celého alba se proměňuje poznenáhlu od prapodivného artfolkrocku ke zvukovým kolážím až po jakoby klasické vážnohudební pasáže. Tyhle polohy (a mnohé jiné) se vlastně prolínají a vytvářejí zvláštní elektroakustickou suitu plnou lyrických motivů, jež plynou v pomalém tempu a vyvolávají pocity nostalgie a navrací vás do dob mnohdy i velice dávných, leckdy snad až někam do středověku nebo do éry hippies i do neurčitého bezčasí. To všechno potrhuje bohatý nástrojový park, kde nechybí ani citera nebo mandolína. V některých částech dominuje začasté akustická kytara či naopak mnohdy archaicky znějící klávesy nejrůznějšího druhu.

Těch hudebních nápadů je tam opravdu přehršle, ale rozhodně z toho nemáte pocit nějakého chaosu nebo sonického kejklířství. Je to hudební leporelo se spoustou různorodých ornamentů, které postupně mutují do úplně jiných obrazců a zcela jiné poetiky, aniž by se nějak narušovala kontinuální atmosféra. Neokázalé ale procítěné dílo, kterému přijdete na chuť především ve chvíli, kdy se zcela ponoříte do poslechu detailů a užíváte si každou jednotlivost a právě ono zázračné bujení a rašení jako kdybyste pozorovali pukající květy, které vyrůstají na jedné rostlině a přesto je každý úplně jiný – má jiné barvy, textury, vůni i se jinak pohybuje. Právě přes onu jakousi fragmentárnost to skvěle působí jako celek a nemá moc smysl pouštět si jenom část, protože to musí prožitek jednoznačně oslabit. Takže je asi nejlepší si to nejdříve poslechnout informativně a potom hlubinně.


Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.