Minulý měsíc jsem navštívil Brusel s jeho příliš mnoha festivaly v příliš malém čase. Kunstenfestivaldesarts oslavují dvacetileté výročí (nikdy doopravdy nestály v kulturním popředí), populární Beursschouwburg oslavuje 50 let (blíží se víc nákladným rekonstrukcím než odvážnému programu), Art Brussels je pro sběratele a galerijní nadšence, takzvaný alternativní umělecký trh Off Course a další alternativní z alternativních uměleckých trhů Poppositions (umění dnes může být velmi ošklivé), tu a tam další iniciativy, jež se snaží naskočit na tuto jízdu a urvat trochu pozornosti (není se čeho bát). A konečně sem doslova vskakuje umělecké centrum Wiels s dílem Work/Travail/Arbeid od notoricky známé choreografky Anne Teresy De Keersmaeker. Všude samý konformismus… je lepší zůstat doma, alespoň počasí že je tu nepředvídatelné.
Když mě unavilo pobíhat po městě, měl jsem schůzku s mladou performerkou, skladatelkou a zvukovou umělkyní Franziskou Windisch, popovídali jsme si a pak jsem navštívil její performanci na skryté střeše v centru města. Sonáta pro čtyři kardinální body používá čtyři reproduktory a performerka se pohybuje okolo a vstupuje do interakce se zvukovým dílem a okolím prostřednictvím megafonu. Minimalistický introspektivní text upomíná na Beckettova díla, ale přidává jim vlastní originalitu a vynalézavost díky bohatým zvukovým vzorcům a imaginativnímu zacházení s prostorem. Také její webová stránka je dobře zdokumentovaná a plná zajímavého čtení, škoda jen, že tu není žádný zvuk…
Na cestách někdy prouzdám několika webovými stránkami, nepochybně zajímavé k poslechu mohou být série Probes od Chrise Cutlera, vytvořené pro barcelonskou Macbu. Je na úrovni dobře zdokumentovaného a nádherně ilustrovaného úvodu do moderní hudby, představuje rozmanité věci, které akademičtější kurzy muzikologie opomíjejí. Po dvanácti sériích to však začíná být stále víc a víc anekdotické, ale nemohu si stěžovat, každý na těchto nahrávkách je potěšením pro posluchačovy uši. Takže doufám, že přijde bizarní #13!
Nějak jsem na noc uvízl v Praze a náhodou jsem se dostal k Univerzální hymně od Société Réaliste. První máj je už pryč a já každý rok postrádám nezávislého ducha svátku pracujících po celém světě (navzdory nacionalismům a nehledě na politiku či region). Takže jsem digitálně narazil na verzi Univerzální hymny, hrané v Kluži v roce 2013. Vypadá to, že představení se brzy zopakuje v Budapešti? Možné, že Société Réaliste by pěkně zapadla do bruselských uměleckých událostí, zcela jistě odpovídají dílům tam předváděným, včetně konformní a alternativistické aury / stylu, kterému zdá se podléhá většina současných umělců. Tohle dílo se mi ale přesto celkem líbí. Sestává z rekalkulace národních hymn 193 členských států Organizace spojených národů. Pokud tomu rozumím, jedná se o zprůměrování první, druhé, třetí… atd. noty ze všech hymn. Neuvádí se, jak dospěli k časovému dělení a rytmům, ale to nevadí. Je to určitě dobrá alternativa, i když jí chybí trochu nadšení a patosu. Tak ji do příští květnové revoluce přepišme!!!
https://artpulsemagazine.com/societe-realiste-dealing-with-politics-history-and-social-commitment
Překlad: Lenka Dolanová
