- Inzerce -

Bernhard Lang: DW 16 / Songbook I

Po varhanních masivech Klause Langa vychází na rakouské značce God dílo jeho jmenovce Bernharda. Ten si vybudoval trademark v podobě neminimalistického opakování, rozvíjeného již v sérii Differenz/Wiederholung (rozdíl/opakování). Šestnácté vtělení tohoto cyklu (jenž mezitím dospěl k šestadvacítce), nese podtitul Songbook a patří docela hluboko do Langovy minulosti, protože vzniklo již v roce 2004. Skladatel vychází z písní, které ho v životě nějakým způsobem zasáhly, a jejich texty zremixoval metodou podobnou technice cut-up Williama Burroughse. Vedle sebe tu stojí Dylanova All along the Watchtower, podle Langa „životní filozofie do kapsy“, Burning Sister německých krautrockerů Amon Düül II a Ophelia od Petera Hamilla z progresivně rockového Van Der Graaf Generator. Tyto tři texty doplňuje po jedné básni od Rakušana Dietera Sperla a Američana Roberta Creeleyho.

Původní hudba vybraných písní byla odložena a na jejím místě Lang vybudoval struktury pro zpěvačku doprovázenou triem saxofonu, bicích a kláves. Sólistkou je dnes již zesnulá mezzosopranistka Jenny Renate Wicke, jejíž památce je nahrávka věnována, doprovází ji Trio Accanto (Yukiko Sugawara – klávesy, Marcus Weiss – saxofon, Christian Dierstein – perkuse), které jsme mohli slyšet v roce 2013 na festivalu Contempuls.

Za posledních deset let začala být Langova hudba až snad příliš snadno identifikovatelná a předvídatelná. Tady se ovšem ukazuje, jak velkou roli hraje obsazení, pro něž píše, a také konkrétní interpreti. Právě projev zpěvačky, přecházející z operně afektovaného rejstříku do popově civilního i schopné strojově rozsekávat text na fragmenty, je klíčový. Trio saxofonu, kláves a bicích v úvodní dylanovské písni rozjede jazzové variace, v Hamillově Ophelii rozprostírá plochy z doznívání gongů a multifonického hlazení saxofonu. Jazz se pak dere do popředí i ve zbytku desky. Je to jako ozvěna be bopu padesátých let přestříhaná podobně jako použité texty.  A navzdory kompozičnímu postupu to není žádné akademické kastrování jazzu. Energii se podařilo zachovat a třeba Burning Sister je docela dravá jízda.

Software, který Lang použil k přetvoření textů, se jmenuje Abulafia po židovském kabalistovi a mystikovi, tvůrci metody k dosažení extáze, která spočívá v opakování různých variací božího jména. Bernhard Lang takto směřuje k vytržení skrze variování své osobní hudební historie ztělesněné vybranými texty a jazzovým zvukem. Na ploše pětatřiceti minut je to vytržení dobře koncentrováno a přenos na posluchače funguje.

 

Bernhard Lang: DW 16 / Songbook I

God Records (www.godrec.com)

 


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.