- Inzerce -

Happy Family: Minimal Gods

Japonská kapela Happy Family oficiálně debutovala v roce 1995 eponymním albem, které se neslo v duchu Magmy a stylu zeuhl vůbec a odkazu Univers Zero a celého hnutí Rock in Opposition. Kritika jásala a ještě většího úspěchu se dočkal o dva roky mladší opus Toscco, na jehož rukopisu se výrazně podílel nový kytarista Takihiro Izutami. Pak se na patnáct let odmlčeli a na výsluní je opět přivedl třetí opus Minimal Gods, jehož název odkazuje na přiznanou inspiraci postupy (zde celkem hřmotného) minimalismu. Díky němu si zahráli na prvním ročníku japonské mutace festivalu RIO v roce 2014 a v následujícím roce na osmém ročníku původní francouzské verze.

Na Minimal Gods ovšem těch ohlasů najdeme opravdu přehršle, začasté v opravdu roztodivných konstelacích. Zappa si tu podává ruku s Dream Theater, Return Forever i jazzovou podobou Santany, všechno pěkně prošpikováno metalovými riffy i funkem. Náměty skladeb jsou povětšinou dosti triviální a odkazují na televizní soutěž či videa s kočičkami nebo zábavní park a webové stránky cestovních kanceláří. To se někdy odráží v bubble-gumových pasážích, ale jako celek to funguje poměrně výživně. Nejzávažnější skladbou je závěrečná Feu De Joie (Výstřely štěstí), která reaguje na události následující po arabské jarní revoluci v Egyptě, kdy vojáci stříleli do vzduchu oslavné salvy a odražené kulky pak zraňovaly nebo zabíjely civilisty. Izutami tu vyjadřuje své rozporuplné pocity – hněv i absurditu situace. Přesně podle toho se tu objevují zappovské prvky, progrocková pompéznost i metalové sólo až po pinkfloydovskou klávesovou codu.

Happy Family: Minimal Gods

Cuneiform Records (www.cuneiformrecords.com)

 


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.