- Inzerce -

Úsvit českých xenohitů aneb Blíží se stávka dýdžejů?

Nedávno jsem psal článek o fenoménu ženských angažovaných raperek, které se toho nebojí a jdou do boje proti kulturním předsudkům, rasismu či odporu k uprchlictví. Mezitím se něco obdobného pomalu stává běžným i u nás. Avšak na rozdíl od uvědomělých zahraničních interpretek jde v českých luzích a hájích o ideově pravý opak. Marginální diskotékovou polívčičku s nádechem peroxidu a silně xenofobním odérem.

Jedná se o dosud nepříliš známá pěvecká esa, svébytné vokalistky Olivii Žižkovou (42) a o generaci mladší Dominiku Myslivcovou (21) a jejich nové videa, která přednedávnem způsobila velký mediální rozruch. První song s názvem Evropo dýchej nám, bez větší erudice stran daného tématu – které však o to vehementněji propaguje – ustrašeně sděluje obavu i nenávist k muslimské kultuře a náboženství, které nás dle autorky, tak „masivně“ zaplavují. Druhý „odvážný“ hit Změnu tu my nechceme pak na oltář názoru staví šminky nebo svobodné právo žen rozhodnout, co si v naší „zemíííí“, vzít na diskotéku či na pláž. Nedoporučuje se tu tedy burky ani „hábity černý“.

Historicky obě zpěvačky pocházejí z podhoubí bulvárních magazínů a lascivních diskoték, ale zde se daly do služeb populisticky antiislámské rétoriky pánů Okamury či Konvičky, jenž je téměř výhradním podporovatelem podobně horlivých pomocnic proti jedinému nepříteli, který je (dle nich) nositelem zkázy naší Civilizace (které?). Hudebně i textově se pak tyto děvy dají coby ženské protějšky zařadit po bok pana inženýra ve výslužbě Aleše Brichty a národního ochránce pravé české kultury Tomáše Ortela. Pozitivní na tom je, že pokud to takto půjde dál, věřím, že se od této čistě iracionálně xenofobní notičky brzy odkloní i „umírnění“ odpůrci islámu.

Obě písně jsou zhmotněním jakési „všelidové“ islamofobie a xenofobie bez znalostí kulturních a reálií a historického kontextu a stávají se tak unikátním „uměleckým dílem“ nebo spíš dokonalým neo-brakem popkulturní vypočítavosti, kde se diletantismus střetává s potlačovaným nevědomím části národa a s davidovskou vychytralou snahou vydělat co nejvíc na dané politické situaci a společenském klimatu. Ani se mi nechce moc doporučovat klikat na odkazy, které těmto zpěvačkám přinášejí jisté zisky za proklik, což je zřejmě ten nejdůležitější důvod vzniku obou „reakcionářských“ xenohitů, jež zřejmě brzy rozboří nejednu noční diskotéku. Tyto „zásadní“ pokusy jsou v rámci české popkulturní scény nicméně natolik bizarní, že nejde jinak. Jako řešení problému navrhuji včasnou Stávku dýdžejů.

 

PS: Doporučuji taktéž založit Manzoniho cenu, která by nesla název jeho dnes už klasického výtvarného díla – Umělcovo hovno.


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.