Theremin je jedním z nejstarších elektronických hudebních nástrojů. Lev Sergejevič Těrmen sestrojil první exemplář bezdotykově ovládaného oscilátoru již v roce 1920. Od té doby se stal nedílnou součástí nejrůznějších horrorů či sci-fi filmů a využívají jej skladatelé moderní vážné hudby i noisoví solitéři. Kromě toho patří také k jedněm z nejobtížněji ovladatelných instrumentů, jelikož citlivé anténky vyžadují velmi jemné pohyby a sebemenší zaváhání se ihned projeví ve výsledném zvuku. Ve vlastnictví thereminu tak spočívá pouze část úspěchu, přesto i s dostupností mohly být do nedávna značné problémy. Zájemci o theremin to nemají nejlehčí – zapůjčit si tento zvláštní nástroj může být obtížné a originální model dosahuje astronomických cen. Do nedávna byli thereminů chtiví zájemci odkázáni na více či méně schopné bastlíře. Zaplnění díry na trhu na sebe nenechalo čekat a od roku 2013 vyrábí jednoduchý theremin dokonce i tuzemská firma Widara, která má v katalogu i další zajímavé efektové krabičky. Zvuk thereminu dokáže být velmi přitažlivý, obtíže spojené s jeho zkrocením mohou být však natolik fatální, že původně roztomilá krabička s anténkou snadno skončí v nejhlubších útrobách skříně.
Proto se vyplatí vyzkoušet si hru na theremin tak trochu nanečisto: pro rychlou domácí „výrobu“ jeho zjednodušené verze postačí tři starší rozhlasové AM přijímače. První dva z nich není třeba nijak modifikovat, pouze první naladíme na 1500kHz a druhý okolo frekvence 1050kHz. Signál mezifrekvenčních bloků (455kHz) se mísí v detektorech přijímačů a rozdílová frekvence se projeví tak, že při ladění přijímače slyšíme ticho. Třetí přijímač dodá dalším oscilátorem potřebný tón, bohužel ale vyžaduje malou úpravu: nejcitlivější ze čtyř přídavných kontaktů ladicího kondenzátoru je třeba propojit s teleskopickou anténou. Správný kontakt lze nalézt metodou pokus-omyl nebo podle následujícího návodu. Výsledný tón lze následně rozlaďovat přibližováním ruky k anténě, čímž vzniká efekt velmi podobný ceněnému elektronickému nástroji.
Jednoduchý efekt kdysi používali také opraváři rádií k ověření funkce mezifrekvenčního bloku – doba, kdy se spotřební elektronika běžně opravovala, je podle všeho definitivně pryč. Zmiňované starší přijímače se dají najít u kontejnerů, na půdách, za hubičku zakoupit na blešáku či na internetových aukcích. Malá znouzectnost se s „lehkým“ zpožděním dostala i do prestižních galerií a výše nastíněný koncept působivě shrnuje japonský umělec Yuri Suzuki:
Pokud se stále zdá, že thereminů stále nebylo dost, doporučuji ke shlédnutí experimentálně poetický snímek Ondřeje Vavrečky a Violy Ježkové s názvem Sedm uší zvířetníku, který doprovází téměř výhradně thereminový soundtrack a komentář všehoschopného stavitele Stanleyho „Robotmana“ Povody.