Toto trio se věhlasní hráči experimentální hudby, Švýcaři Jacques Demierre (klavír) a Jonas Kocher (akordeon) a Němec Axel Dörner (trubka), rozhodli pojmout jako platformu pro čistě hudební akustickou improvizaci. Od roku 2014 spolu takto koncertovali na řadě festivalů po Evropě, Rusku a v Japonsku. Nyní na švýcarské značce Bruit vydávají své druhé album, CD Cone of Confusion.
Oproti vinylové prvotině Floating Piece of Space (cave12, 2016) se tentokráte rozhodli pro sérii kratších skladeb, stopáž šesti kusů se pohybuje cca od dvou do jedenácti minut při celkovém rozsahu 36:50. Jejich názvy odkazují k detailnímu vnímání hudby při jejím provozování i při poslechu (Variation in the Subject, Position of the Head, The errors introduced by such an exchange are within the errors…). Tomuto typu pozorování také hudebníci uzpůsobili svůj výraz a formální vývoj svých improvizací. Propírají rozličné postupy neidiomatické improvizace s rozšířenými technikami hry na nástroje ve škále, která je pozoruhodně široká barevně i dynamicky, přestože lze říci, že žádný z hudebníků tady nevykročí ze svého „standardního slovníku“ známého již dlouho z jejich přepestrých a objevných diskografií. Zde zkrátka berou své styly tak, jaké přirozeně jsou, vlastně podobně, jako to dělávali třeba Motörhead a dodnes dělávají další světové rock’n’rollové jistoty.
Ostatně ihned z prvních tónů a barev úvodního Increacing the efficiency process skoro zavánějí ta zkušebně předváděcí první prohrábnutí strun při příchodu na pódium, a nejvyšší rejstříky akordeonu v rovných tónech záhy dosimulují i tu zpětnou vazbu a dostaví se nakonec i klavírní glissanda. Při následujícím kousku se ale zhmotní i harmonický vesmír akordeonu od romantického jazzu po úžasně abstraktní souzvuky, od narážek na rock’n’roll bychom tu museli přejít k nějakým jízlivostem na popový záměr avantgardní kapely. Avšak v následujích částech nás čekají tak neskutečně sehrané a po všech stránkách perfektně vystavěné volné hudební formy, že nás humor přejde a čelist poklesne. A může se dostavit i dojem, že si umějí jen tak mimoděk nadhazovat i poučené asociace k mnohem „produkovanějším“ kapelám, třeba typu Kammerflimmer Kolektief či Radian a pak tedy asi úplně k čemukoli dalšímu.
Toto improvizační album dokáže v mnoha nečekaných ohledech překvapit i upokojit posluchače zkušeného s žánrem, avšak domnívám se, že může být klidně vhodné i pro začátečníky. Je to krásný shrnující příklad toho, kam se poměrně rychle v současnosti posunuly výrazové schopnosti tak klasických nástrojů, jako je klavír, trubka a akordeon a lze si při něm dle libosti testovat různé způsoby posluchačského radikalismu.
Demierre – Dörner – Kocher: Cone of Confusion
Bruit (www.bruit-asso.org)