- Inzerce -

Matěj Schneider: Žvýkačka na zběsilé botě

„Žvýkačka přilepená na botě house music“, touto zdánlivě odpudivou nálepkou popsal Neema Nazem hudbu chicagského ‚juke‘. Přesto je on sám majitelem hudebního vydavatelství Ghettophiles, které se soustřeďuje na vzdávání právě hudby tohoto stylu. „Čím déle se žvýkačka na botě drží, tím je temnější a špinavější. Je tam už skoro 20 let, ale až teď začíná sklízet takové uznání, které si zaslouží,“ dodává.

Koncem loňského roku začaly ve větším počtu na portálu Youtube objevovat videa podivných večírků. Zabírala taneční souboje z malých temných místností zaplněných chicagskými černochy. Za hlasitého povzbuzování se v  uměle vytvořeném kruhu střídají dva tanečníci, kteří zjednodušeně řečeno „třepou nohama jako o život“. Jednalo se o neoficiální taneční souboje ve stylu footwork, vyznačující se právě divokou prací nohou v  kontrastu s téměř absolutní nečinností horní poloviny těla – rukama tanečník v podstatě jen vyrovnává balanc. A vytvářet ideální zvukový podklad pro frenetické kreace tance footwork bylo vždy primárním účelem hudebního stylu juke.

Jedním z nejvýraznějších prvků jukeu je specifická práce se samply. Většina skladeb se točí okolo krátké mluvené či zpívané fráze, která je donekonečna opakována mnohdy v jiné rychlosti a výšce než byla původně nahrána. Pod touto nervní mantrickou linkou probublávají snadno rozpoznatelné zběsilé údery legendárního bicího automatu Roland TR-808 podepřené minimalistickým subbasem. Toto základní schéma bývá mnohdy doplněno o ještě jednu vrstvu samplů, které je však zpracovávána daleko konvenčnějším způsobem, než její mantrická sestra. Kouzlo celkového vyznění jukové skladby spočívá mimo jiné právě v kontrastu mezi rychlostí bicích úderů a vokálních smyček a pomalou vleklostí subbasu a  druhé vrstvy samplů, která bývá obvykle v polovičním tempu.

Chicagská scéna točící se okolo jukeu a footworku není žádnou novinkou, s  trochou nadsázky jí jde vysledovat až 20 let nazpět k počátkům stylu ghetto house. Dlouhá léta si tato scéna žila svým vlastním životem bez přílišné pozornosti celého světa, během minulého roku se však mnohé změnilo. Za náhlým nárůstem popularity stojí hned několik motivů. Předně jde pravděpodobně o to, že v Chicagu touto za posledních pár let dozrála velice talentovaných jukeových producentů (DJ Sluggo, DJ Roc, DJ Nate, DJ Rashad), kteří, navzdory původnímu účelu této hudby, doprovodu k tanci, začali přesouvat těžiště stylu směrem k abstraktnějším kompozicím. Následně se o juke začal zajímat Mike Paradinas, šéf uznávaného elektronického vydavatelství Planet Mu, který postupně vydal jednu kompilaci a několik autorských desek juke. Paralelně si počali vzestupu jukeu všímat mnozí producenti londýnského undergroundu, který se mění rychleji než novináři stačí vymýšlet jména. Jejich hudba označovaná z lenosti jako post-dubstep do sebe za posledních několik let bez újmy pohltit mnoho subžánrů a její představitelé se nyní bez váhání vrhli i na juke.


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.