- Inzerce -

Bernhard Lang: DW 16 / Songbook I

Po varhanních masivech Klause Langa vychází na rakouské značce God dílo jeho jmenovce Bernharda. Ten si vybudoval trademark v podobě neminimalistického opakování, rozvíjeného již v sérii Differenz/Wiederholung (rozdíl/opakování). Šestnácté vtělení tohoto cyklu (jenž mezitím dospěl k šestadvacítce), nese podtitul Songbook a patří docela hluboko do Langovy minulosti, protože vzniklo již v roce 2004. Skladatel vychází z písní, které ho v životě nějakým způsobem zasáhly, a jejich texty zremixoval metodou podobnou technice cut-up Williama Burroughse. Vedle sebe tu stojí Dylanova All along the Watchtower, podle Langa „životní filozofie do kapsy“, Burning Sister německých krautrockerů Amon Düül II a Ophelia od Petera Hamilla z progresivně rockového Van Der Graaf Generator. Tyto tři texty doplňuje po jedné básni od Rakušana Dietera Sperla a Američana Roberta Creeleyho.

Původní hudba vybraných písní byla odložena a na jejím místě Lang vybudoval struktury pro zpěvačku doprovázenou triem saxofonu, bicích a kláves. Sólistkou je dnes již zesnulá mezzosopranistka Jenny Renate Wicke, jejíž památce je nahrávka věnována, doprovází ji Trio Accanto (Yukiko Sugawara – klávesy, Marcus Weiss – saxofon, Christian Dierstein – perkuse), které jsme mohli slyšet v roce 2013 na festivalu Contempuls.

Za posledních deset let začala být Langova hudba až snad příliš snadno identifikovatelná a předvídatelná. Tady se ovšem ukazuje, jak velkou roli hraje obsazení, pro něž píše, a také konkrétní interpreti. Právě projev zpěvačky, přecházející z operně afektovaného rejstříku do popově civilního i schopné strojově rozsekávat text na fragmenty, je klíčový. Trio saxofonu, kláves a bicích v úvodní dylanovské písni rozjede jazzové variace, v Hamillově Ophelii rozprostírá plochy z doznívání gongů a multifonického hlazení saxofonu. Jazz se pak dere do popředí i ve zbytku desky. Je to jako ozvěna be bopu padesátých let přestříhaná podobně jako použité texty.  A navzdory kompozičnímu postupu to není žádné akademické kastrování jazzu. Energii se podařilo zachovat a třeba Burning Sister je docela dravá jízda.

Software, který Lang použil k přetvoření textů, se jmenuje Abulafia po židovském kabalistovi a mystikovi, tvůrci metody k dosažení extáze, která spočívá v opakování různých variací božího jména. Bernhard Lang takto směřuje k vytržení skrze variování své osobní hudební historie ztělesněné vybranými texty a jazzovým zvukem. Na ploše pětatřiceti minut je to vytržení dobře koncentrováno a přenos na posluchače funguje.

 

Bernhard Lang: DW 16 / Songbook I

God Records (www.godrec.com)

 


Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.

Mihotání Lizy Lim

Extatické zakoušení v hudbě australské skladatelky.

Opery na tenise i v hotelu

Sedm novinek se chystá na New Opera Days Ostrava.