Boards of Canada: Tomorrow’s Harvest
Warp Records/Music70 (https://warp.net)
BoC si spolu s Daft Punk letos rozdělili titul nejnapjatěji očekávaného alba. Své fanoušky nechali napínat a dokonce s nimi rozjeli dobrodružnou hru na hledání indicií vedoucích k odhalení informací o novém albu. Tato pokročilá virální kampaň by pokořila lecjaký skautský oddíl zkušený v pátrání a plnění úkolů, fanoušci BoC však prošli až na konec cesty, kde se ze zlatého šestiúhelníku vynořilo nové album skotských černokněžníků.
Kdo se chce dozvědět detaily o všech tajemných indiciích, může tak učinit zde:
https://bocpages.org/wiki/Tomorrow%27s_Harvest_Viral_Marketing_Campaign
Marketing, jakkoliv kreativní, je jedna věc a vlastní hudba už je něco jiného. BoC si svůj výraz dávno našli a teď jej pečlivě destilují a s alchymickou trpělivostí přidávají ke svým typickým zvukům tu a tam nové přísady, či reflektují podobný materiál ve světle přibývajících zkušeností. Základem práce BoC je detailní, až manická práce se zvukem, na jakési až molekulární úrovni. Na albu je do očí (respektive uší) bijící kontrast mezi čistotou zpracování materiálu a jeho špinavostí a odřeností. Je to zajímavé hned po prvních pár taktech. Může být špína čistá? A jak potom taková čistá špína působí? Tomorrow’s Harvest tímto připomene album Far Side Virtual Joa Ferrara, kde se se zvuky nakládá podobným způsobem. Deska, která staví na recyklovaném zvuku 70. a 80.let postrádá to nejtypičtější koření, které bychom u zvuků, přeživších čtyřicet let, kdesi v analogovém ústraní, čekali – šum. Jeho absence působí zvláštním, někdy až klinickým dojmem. Šum zcela ustoupil ve prospěch jiných zvukových odřenin, hodných hudebního connoiseura dneška – různým druhům zkreslení, drobným kontrolovaným glitchům, frekvenčnímu ořezu. Sledovat škálu použitých zkreslení je dobrodružné, co je zkreslení zesilovače, co zvuk nahrávací hlavy, co saturace pásu, co redukce bitové hloubky… Sem tam se mi zdá, že slyším typický zvuk VHS. Někdy se některý zvuk jeví, jako by byl přesamplovaný ze zmuchlané pásky. O tom jak vyrobit zaručený zvuk BoC se na internetu lze dočíst také ledacos.
Táhlé monumentální zvuky jsou ještě táhlejší a ještě monumentálnější, obalené v bohatém, temně znějícím dozvuku. Použité rytmy jsou naopak sušší, vyztužené zkreslením a bitovou redukcí, někdy praskavé, ale většinou s plnými basy, které jakoby se nehodily do všech těch zvukových odřenin a ušlechtilé patiny. Rytmy právě jako jediné prozradí rok zhotovení nahrávky. Mezi stěnami zvuků se občas vynoří i vokál, samozřejmě také řádně zkreslený, jako třeba záhadně televizní ringmodulátorový hlas ve Split Your Infinities. Pokud může první třetina desky připomínat stará sci-fi z 80.let, nebo horrory s hudbou Johna Carpentera, později se nálada změní v pozitivní, až uklidňující jako třeba ve skladbě New Seeds, a s takovou předposlední Come to Dust, byste hleděli na světlo na konci tunelu s úsměvem. Strašidla Johna Carpentera se vrátí až na konci v koktavě VHSkovém strašení s příznačným názvem Semena Mertvykh.
