- Inzerce -

Borisov-Glazova-Markvart: At Chomsky 2014

Borisov-Glazova-Markvart: At Chomsky 2014
top-40.org (https://top-forty.tumblr.com/)

Položka labelu top-40.org s číslem 96 tvoří záznam improvizace tria v baru Chomsky (Riga), pojmenovaném po známém lingvistovi. Alexej Borisov je matador moskevské experimentální scény, na nahrávce používá radiový přijmač, pásky, automatického bubeníka a hlas. Jelena Glazova je lotyšská interdisciplinární umělkyně a jednou z oblastí její činnosti tvoří hudební
produkce na pomezí noise a drone music, kterou sochá pomocí softwarových manipulací vlastního hlasu. Posledním členem tria je Alexandr Markvart, který ovládá kytaru, kontaktní mikrofony a ozvučené předměty.

Sedmnáctiminutovou koncertní nahrávku tvoří temná a kolážovitá směs rozhlasových samplů, ostrých šumů a jiných forem zvukového extremismu. Nahrávka začíná v industriální atmosféře zastřeného hlasu, vrzání a táhlých drones doprovázených občasnými zvonečky.  Nouze není ani o vysokofrekvenční vazby a ostatní neidentifikovatelné ruchy. Později zaútočí zachrchlaný bicí automat, který zřejmě podstoupil dosti radikální circuit bending.

Přerušovaný vpád poprockové skupiny zhruba v polovině nahrávky působí v kontextu prapodivných elektronických šumů značně nepatřičně a rušivě. Asi takovým způsobem, jak by působil noise pro posluchače středoproudých rádií. Se zpěvákovým „ajajajaj“ se skupina naštěstí nadobro odmlčí a na scénu se znovu vrací prazvláštní drones a pošumování, které je doprovázené splašeným kazeťákem. Za kvalitní  nízkofrekvenční troubení zhruba ve čtrnácté minutě by se nemuseli stydět ani mamuti. Záznam koncertu je ledově chladný a odosobněný, a podobně se lze vyjádřit o výkonech muzikantů, kteří se nesnaží sólovat a přes všechny vzájemné odlišnosti znějí „jako jeden muž“ či „jako jedna žena“. Zdá se, že největší síla tria spočívá v tišších okamžicích nahrávky, které tvoří podstatně menší část, a možná proto také více vyniknou.
Nahrávku doplňuje složka fotografií zachycujících atmosféru ulic hlavního města Lotyšska, ošuměle domácí atmosféru baru Chomsky a v neposlední řadě samotný koncert. Album je k poslechu či ke stažení na archive.org.


Zkouška sirén – Kam pro písně?

Staré a nové cesty ke zlidovění.

Zvuk a čas bez významových nánosů

Přitáhnout umělce formátu Klause Langa doprostřed Žižkova se nedaří zas tak často. Miroslavu Beinhauerovi a Atriu Žižkov se to povedlo a využili tuto příležitost naplno.

Most mezi dvěma světy

Žádná vanilka a žádná komfortní zóna v hudbě Hümy Utku.

Hermovo ucho – Art of Duo

Konfrontace jako modus operandi, naslouchání kozíma očima a další zprávy z Tokia.

Ensemble Terrible deset let na scéně

O studentském tělese, které je zároveň intermediální platformou.

Michal Kořán: Endemitní modrá ještěrka

Od xeroxu a propisotu k bandcampové knihovně. Rozhovor se stočí i k přednostem sluchátek a důležitosti vypalování alespoň malého počtu CD-R.

Zkouška sirén – hudba z rukavičky

Technologické ambivalence Laetitie Sonami

Slzy jsou v pořádku…

S Ondřejem Skovajsou o romských písních a projektu Giľora.

Operní pocta „odlišné“ prominentce

V díle o tíživém osudu Rosemary Kennedyové otevírají tvůrkyně důležitá témata, které akcentují zvukově atraktivní hudební složkou.

Ostravské objevování hudby dneška i nových prostorů

Třinácté bienále, dvacet let Bandy, nejdelší koncert „pouhých“ 480 minut, urbex i minimaraton.