- Inzerce -

Borisov-Glazova-Markvart: At Chomsky 2014

Borisov-Glazova-Markvart: At Chomsky 2014
top-40.org (https://top-forty.tumblr.com/)

Položka labelu top-40.org s číslem 96 tvoří záznam improvizace tria v baru Chomsky (Riga), pojmenovaném po známém lingvistovi. Alexej Borisov je matador moskevské experimentální scény, na nahrávce používá radiový přijmač, pásky, automatického bubeníka a hlas. Jelena Glazova je lotyšská interdisciplinární umělkyně a jednou z oblastí její činnosti tvoří hudební
produkce na pomezí noise a drone music, kterou sochá pomocí softwarových manipulací vlastního hlasu. Posledním členem tria je Alexandr Markvart, který ovládá kytaru, kontaktní mikrofony a ozvučené předměty.

Sedmnáctiminutovou koncertní nahrávku tvoří temná a kolážovitá směs rozhlasových samplů, ostrých šumů a jiných forem zvukového extremismu. Nahrávka začíná v industriální atmosféře zastřeného hlasu, vrzání a táhlých drones doprovázených občasnými zvonečky.  Nouze není ani o vysokofrekvenční vazby a ostatní neidentifikovatelné ruchy. Později zaútočí zachrchlaný bicí automat, který zřejmě podstoupil dosti radikální circuit bending.

Přerušovaný vpád poprockové skupiny zhruba v polovině nahrávky působí v kontextu prapodivných elektronických šumů značně nepatřičně a rušivě. Asi takovým způsobem, jak by působil noise pro posluchače středoproudých rádií. Se zpěvákovým „ajajajaj“ se skupina naštěstí nadobro odmlčí a na scénu se znovu vrací prazvláštní drones a pošumování, které je doprovázené splašeným kazeťákem. Za kvalitní  nízkofrekvenční troubení zhruba ve čtrnácté minutě by se nemuseli stydět ani mamuti. Záznam koncertu je ledově chladný a odosobněný, a podobně se lze vyjádřit o výkonech muzikantů, kteří se nesnaží sólovat a přes všechny vzájemné odlišnosti znějí „jako jeden muž“ či „jako jedna žena“. Zdá se, že největší síla tria spočívá v tišších okamžicích nahrávky, které tvoří podstatně menší část, a možná proto také více vyniknou.
Nahrávku doplňuje složka fotografií zachycujících atmosféru ulic hlavního města Lotyšska, ošuměle domácí atmosféru baru Chomsky a v neposlední řadě samotný koncert. Album je k poslechu či ke stažení na archive.org.


Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.