Charlotte Hug / Frédérick Blondy: Bouquet
John Stevens / Paul Rutherford / Evan Parker / Barry Guy: One Four and Two Twos
Emanem (www.emanemdisc.com)
Švýcarská violistka a vokalistka Charlotte Hug a francouzský pianista Frédéric Blondy zazářili v Praze na festivalu Alternativa v roce 2006. Hug je známá svými eskapádami do alpských ledovcových jeskyň a dalších zvláštních míst, kde hledá možnosti zvuku svého nástroje a hlasu, i jako tvůrkyně abstraktních výtvarných objektů, což se pochopitelně odráží i v jejím vzletném stylu hry. Blondy vystudoval matematiku a fyziku a jeho preludia připomínají kubistické geometrické obrazce zborcené samy do sebe.
Souznění obou umělců je zcela zjevné a vytváří uhrančivé plochy plné temných zákoutí a sonických gejzírů, které se rozpadají do jednotlivých kapek a posléze volně stékají v různých směrech, aby se znovu potkávaly či účelně míjely. Vibrující i skřípavá hudba, která má symfonickou patetičnost a rozkošatěnost. Vše tu má obrovskou kadenci a valí se neustále vpřed i vzad. Hladivé i mrazivé zároveň. Kaleidoskopický pohled na svět, kde se vše mění každou vteřinou a představuje impresionistický náhled zobrazování pomíjivé skutečnosti. Úsporné vzdechy i mručení Charlotte jsou sice v podkresu, ale mají nesmírnou naléhavost, jež se podprahově zarývá do vašeho podvědomí. Výbušná meditace ve spirálních výkrutech, kde jednotlivé tóny narážejí do sebe v atomizovaném prostoru, aby se vracely do stejných míst nebo uprchly do nenávratna.
CD se signifikantním názvem One Four and Two Twos otevírá archivní nahrávka pěti svobodných improvizací veteránů londýnské avantgardní scény z roku 1978 v Riverside Studios. Bubeník John Stevens určuje rytmy a antirytmy, vzdušný prostor zde obstarávají trombonista a hráč na euphonium Paul Rutherford a saxofonista Evan Parker a muziku tvrdí kontrabasista a příležitostný elektronik Barry Guy. Dodnes inspirující jam session, které je průpletem sólových exhibicí, jež se potkávají ve vypjatých pasážích i drobných lyrických narážkách. Dynamické pasáže se tu střídají s „filozofujícími“ dialogy i mikrotetralogy. Seance čtyř velkých osobností, které se v minulosti setkávaly v nejrůznějších konstelacích. Změť i řád, trdlování i uvolněnost. Radost z bezbřehosti i vzájemného soucítění.
Relativně komornější charakter má duo Rutherforda a Guye, které bylo zaznamenáno na koncertu v Miláně v roce 1979, kde je mnohem větší prostor pro vzájemnou interakci, jenž ústí do drobných hříček a osciluje na parketě brblajících úletů a nonverbální alikvotní hudby. Vzrušivé, nervní, drásající i tklivě lyrické. A místy nesmírně hravé a evokující dětský svět, kde neexistují žádné mantinely, ale imaginace ve všech směrech je tím prvotním impulsem.
Třetí část tohoto CD je záznam dueta Stevense a Parkera z ledna 1992, který je svým způsobem velice subtilní, ale skrývá nesmírný potenciál těchto zvukotvůrců a jejich schopnost vypíchnout každý úder či tón ve vzájemné kooperaci v nezvyklých souvislostech. Saxofonové štěky se zde skvěle snoubí s perkusivní polyrytmií. Motor, který běží na tisíc obrátek, kde je spousta barevných konfet vystřelujících do vzduchu s neutuchající energií.
