Sotva jsem se před pár týdny zmínil o slavném osudu Třetí symfonie Henryka Góreckého, už je tu nový důkaz vlivu, jaký tato skladba čtyřicet let po svém vzniku má. Dlouhatánsky plynoucí orchestrální vlna s třešničkou tklivého zpěvu na vrchu upozornila jistě spoustu posluchačů na existenci soudobé vážné hudby a na fakt, že v ní lze najít přístupná díla. Zároveň ale dala alibi mnoha tvůrcům kýče – stačí být dostatečně smutní a jste umělci. Nikterak nechci snižovat krásu Třetí symfonie, sám se jí rád nechávám roztesknit. Jen si myslím, že je těžké po Góreckém balancovat na hraně mezi steskem a cukrkandlem.
Saxofonista Colin Stetson se rozhodl tuto hranu otestovat odvážně a Góreckého symfonii natočil celou, prakticky notu po notě, v novém zvuku. Ke svým dechovým nástrojům zahrnujícím kromě saxofonů i kontrabasový klarinet přizval saxofonisty Dana Bennetta a Matta Baudera, violoncellistky Gydu Valtysdottir a Rebeccu Foon, kytaristy Greye McMurraye a Ryana Ferreiru, klávesisty Justina Waltera a Shahzada Ismailyho a bubeníka Grega Foxe. Na housle hraje Sarah Neufeld z Arcade Fire, s níž Stetson minulý rok vydal desku Never Were The Way She Was a pěveckých partů se chopila mezzosopranistka Megan Stetson.
Ten, kdo Góreckého originál zná, může porovnávat, jak Stetson naplní připravenou formu: především co si počne s dlouhou gradací půlhodinové první věty, na jejímž vrcholu se přidává zpěv. A je třeba přiznat, že úvod je působivý: hluboké smyčce nahrazuje kontrabasklarinet, jehož mohutné výdechy rozvibrovávají okolí i hlavu posluchače. Ve chvíli, kdy se do věci vloží zpěvačka, ocitáme se najednou až příliš blízko originálu, začínáme srovnávat a napadá nás, že toho vibráta je nějak moc a další rušivé myšlenky. A to lze říci i o nahrávce vcelku: tam, kde se od předlohy vzdaluje, je většinou zajímavější, ať to jsou pasáže, v nichž dominují dechy, nebo post-metalové vlny se zkreslenými kytarami, bicími a elektronikou. Tam, kde vyplují do popředí smyčce a zpěv, zasteskne se mi po původní verzi.
Stetsonův Smutek není kýč a má zajímavé pasáže, ale odhaluje úskalí podobných poct velkým vzorům. Říci hudbou, že mě nějaká jiná hudba ovlivnila, a být přitom ještě navíc zajímavý, není snadné. Colinu Stetsonovi se to povedlo zčásti.
Colin Stetson: Sorrow (A Reimagining Of Gorecki’s 3rd Symphony)
52Hz (colinstetson.bandcamp.com)