- Inzerce -

Copernicus: Cipher and Decipher

Copernicus: Cipher and Decipher

MoonJune Records (www.moonjune.com)

 

Newyorský básník a deklamátor Joseph Smalkowski, který si nechává říkat Copernicus, může být českým posluchačům znám z vystoupení v Praze na Slavii z června roku 1989. Tehdy se během svého turné zastavil na několika místech ohrazených železnou oponou. DVD z tohoto koncertu nedávno vydalo též vydavatelství MoonJune Records. Tento performer známý svými existencionálními nebo spíše non-existenciálními texty loni vydal album Cipher and Decipher spolu s hudebním souborem, který vznikl v New Jersey v roce 2008. Jeho páteří jsou improvizující hudebníci, kteří doprovázejí tohoto undergroundového bohéma polského původu již od 80.let. Uměleckým vedoucím projektu je irský klávesista a skladatel Pierce Turner. Ve skupině působí také kytarista a jeho krajan Larry Kirwan, kterého můžeme znát z kapely Black 47. Oba dva patřili mezi protagonisty Copernicusova debutového alba Nothing Exists, které po svém vydání v roce 1984 vzbudilo ohlas na newyorské alternativní scéně a srovnávalo se s tvorbou například Patti Smith či Lou Reeda.

Hlavní roli na albu Cipher and Decipher hraje mluvené slovo, které doprovází undergroundová kapela. Na prvních dvou skladbách Into The SubatomicFree At Last! jsou ke slyšení housle Roba Thomase. Texty jsou hluboce ponořeny do existenciálních sfér. Někdy jsou až nihilisticky bezvýchodné, jako v rozvláčné skladbě I Don´t Believe, doprovázené experimentujícím trombónem, jindy v sobě obsahují prvky dada. Zvuk alba trochu připomíná legendární českou undergroundou scénu, zejména DG 307. Copernicusův expresivní hlas místy působí až protivným dojmem. Matter Of Energy vychází z Einsteinovy rovnice E=MC². Hlásá, že moje tělo tu není a zároveň představuje energii. Následující rozpínavá Comprehesinble kontrastuje k ostatním kusům příjemným meditativním zvukem Turnerova piana a akustické kytary. Jak Copernicus sděluje, universum může být srozumitelné. Stejně tak jako hudba je rozpínavý i text o černých dírách, supernově a neuchopitelně vzdáleném Slunci. Skladba je bohatá i na jazzové či elektronické improvizace. Patří asi k nejzdařilejším počinům alba.

Ani v houpavě rock´n´rollové Infinite Strentgh, připomínající Gloria od Patti Smith, není nouze o deklamace na téma universa a tentokrát gravitace, která se rozpíná všemi směry do všehomíra. Další atomická skladba Where No One Can Win se dotýká politických témat. Začíná slovy „Není Afgánistán, není Irák, není Amerika, není žádné lidstvo“. Ke slovu se dostává polemika, čí bůh je lepší. „Můj bůh je lepší než tvůj bůh!“ Nikdo nemá nárok vyhrát válku. Copernicus zde ukazuje kritický pohled na války a veškeré násilí. Housle a viola v pozadí vyvolávají atmosféru orientu. V útvaru Step Out of Your Body Copernicus hlásá, že tělo samo o sobě je pouze iluze a radostně vykřikuje, že mysl opouští matérii. Současný iluzorní člověk žije stejně jenom v těle intelektuálního červa. Pak je dle Copernicuse namístě výzva, abychom ze svého těla vykročili. Rozloučení s albem představuje experimentální kus The Cauldron. Kotel, ve kterém se mísí všechny atomy, představující nás a veškerou energii. V rozvinuté improvizaci se střídavě dostává ke slovu vybroušená funky kytara, kterou vydatně podporují bicí a saxofon a naopak narušují kakofonické varhany a housle.

Jak již bylo řečeno, rozhodující roli má na albu mluvené slovo. To by však nemělo snižovat předvedený hudební výkon doprovodné kapely. Velice zdařilé jsou ulítlé jazzově improvizované dechy, zejména trombón Freda Parcellse a tuba George Rushe. Místy ambientní experimentální ráz dodávají Turnerovy varhany. Svou roli hrají i kytary tria Kirwan, Mark Fazio, Bob Hoffnar. Díky kvalitě celé kapely i étericky rozpínavým textům stojí album za poslech. Ke slyšení jsou prvky jazzu, funky, latiny či hudby Středního východu, zatímco dramatickým hlasem provedené texty směřují až do samotných částic atomů.

 

Jan Štefan


Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.