Copernicus: Worthless!
Copérnicus: L´Étérnité Immédiate
Nevermore, Inc. / Moonjune (www.copernicusonline.net, www.moonjune.com)
Nový opus newyorského performera Josepha Smalkowského aka Copernica částečně evokuje hned na začátku poetiku někdejšího Sun Ra Arkestra, což jednoznačně umocňuje ženský vokál Sari Schorr a bohatá sekce perkusí. Charismatický deklamátor si zde opět libuje ve filozofii zpochybňování (You Are Not Your Body, What Is Existence? či You Are The Illusion That I Percieve) a putování časem i atomizovaným všehomírem plným černých děr (You Are The Subatomic, A Hundred Trillion Years).
Umělec se tentokrát ve studiu oproti centrální roli uchýlil do ústraní a roli dirigenta přenechal v plné míře svému dlouholetému spolupracovníkovi, klávesistovi Pierce Turnerovi a muzikantům tak byly z jeho strany vodítkem pouze spirituální promluvy. Psychedelie a etnické prvky se zde střídají s countrybluesovými motivy, což zase podtrhuje účast bluesrockové kytarové legendy Poppa Chubbyho a steelkytaristy Boba Hoffnara. Pozitivní nihilismus bez břehů vzdouvající se na vlnách nekonečné svobody (Everlasting Freedom). Nicota a bezcennost jsou zde brány jako základní nositelé bytí/nebytí a vše směřuje v závěrečné více než dvanáctiminutové titulní skladbě do jakési vývěvy vedoucí do neprostoru soudného dne a nekonečného spánku. Vše se rozpadá a pohlcuje navzájem. Pochopitelně to osciluje na hranici zvláštního patosu, ale ten tentokrát rozhodně nepřesahuje únosnou mez, ale vyznívá spíš drsně něžně. Copernicus se sice vrací ke svým oblíbeným tématům a přesto do značné míry překračuje svůj vlastní stín právě díky potlačení určitého exhibicionismu.
Klíčový postulát Copernikovy tvorby s názvem Immediate Eternity neboli Neodkladná věčnost spatřil světlo světa v angličtině a záhy i španělštině již v roce 2001. (Ne)existencialistické dílo hloubající o proměnlivosti a podstatě smyslu lidské rasy, které reflektuje zásadní gnoseologické otázky bylo nahráno v Ekvádoru se čtyřmi místními muzikanty a po dvou letech dostalo ve stejném studiu i francouzskou podobu, jež se na CD objevila ovšem až letos. Je to průnik recitativního šansonu a klasického progrocku s psychedelickým nádechem a občasnými parapinkfloydovskými elementy. Kapitolou samou pro sebe je hypersenzitivní expresivní kompozice Sent L´Inexistence se vzdušným syntezátorem protagonisty a tklivým saxofonem hostujícího Mattyho Filloua. Jinak zde dominuje kromě vokálu především jemně hřmící i nostalgicky kvílející kytara Césara Aragundiho. Ve finále vlastně poměrně uklidňující i zneklidňující výpověď, která vrcholí vypjatou tremolující skladbou Vive Le Noveau! (Copernicus nezřídka dává svým kusům s gustem za název vykřičníky), která v dramatických výkrutech vše dokonale uzavírá v lyrických i dynamických pasážích. Je to průhled do ega skrz nedozírné výšiny a hlubiny možností prožívání vlastního sebezpytování s přesahem do duše zmítané nejrůznějšími emocemi bez ukotvení.
