- Inzerce -

Dizzcock: Elegy of Unsung Heroes

Pražský producent Dizzcock se po loňské debutové kazetě „AL“ (zde) ozývá znovu, tentokrát ve formátu výhradně internetového releasu. Nové album Elegy of Unsung Heroes obsahuje bezmála dvě desítky tracků a jejich zvuk je oproti debutu mnohem vzdušnější a méně kondenzovanější, jakkoli o basové nálože ani tak není žádná nouze. Kratší tracky udržují potřebnou dynamiku a všech 18 kousků uplyne dřív, než se řekne „trap“.

Nahrubo nasekané vokální samply jsou používány s citem a s rozmyslem, stejně tak syntezátory zřejmě softwarové provenience, které u mnoha jiných producentů znějí často poněkud plastově a nepříliš emocionálně. Výsledkem je lahodně plynoucí mix vysoce kvalitní elektroniky. V názvech tracků se ozývá současná krize v krajích zmítaných válkou, stesk po domově, vykořeněnost, ale i hněv, odhodlání a agresivita. Přes závažnost zmíněných témat a angažovanost v tom nejlepším slova smyslu ale nikdy teoretická stránka věci nepřeváží stránku praktickou, tj. muzikální. Z hudebního hlediska se tak v nadmíru kreativní srážce tříští grime, ambient, trap, drill, batida, ghetto house nebo raný dubstep. Originální směsice žánrů je doprovázena drtivými poryvy basových linek, smrští hajtek a jiných perkusivních zvuků. Albem se nenápadně proplétají podobné motivy a zvuky, jako např. motiv v Turnt Up Goddess a Spent, syntetický kostelní zvon v Gang a Geeked up nebo samply feministické rozhlasové relace z Phoenixu. Nepříliš radostné nálady se střídají se světlejšími chvilkami, a nutno podotknout, že ke konci se album čím dál více noří do temnot a ponuřejších nálad. 

Prvoplánovitá temnota ale přes nevyvratitelný smutek a melancholii netvoří dominantní stránku alba, konečné vyznění je spíš optimistické, na čemž má značný vliv mimořádná, a důvtipně až po Outru zařazená závěrečná skladba Hope. Bez naděje se žije dost špatně, zvlášť je-li to poslední, co zbývá. 

Album více než výrazně doplňuje cover-art s postavou vzhlížející k domům s vytřískanými okny. V době, kdy je v Evropě přes 11 miliónů prázdných a nevyužívaných domů (zdroj zde), zatímco z nejrůznějších příčin vzrůstá počet lidí bez domova, je třeba ocenit hrdinství těch, kteří se za novým domovem vydají pár tisíc kilometrů. 

Autorem cover-artu je Dizzcocka na koncertech občas doprovázející VJ Kolouch. Cover je v podobě plakátu k dostátní na akcích kolektivu Red for Colour Blind, album jako takové je k poslechu a stažení zdarma.

Dizzcock: Elegy of Unsung Heroes

Red for Colour Blind (https://redforcolourblind.blogspot.cz)


Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.