Kontrabasistka Linda May Han Oh přenesla australskou různorodost do New Yorku. Dvě alba z nedávné doby, na nichž se podílela, to dokládají v plné míře.
Australanka Linda May Han Oh https://lindamayhanoh.com/ je v současné době docentkou na Berklee College of Music v Bostonu a působí na tamním Institute For Jazz And Gender Justice (pod vedením Terri Lyne Carrington), jenž se snaží o vymýcení patriarchátu v jazzovém prostředí. Svoje umělecké renomé budovala již za svých studií u Davea Hollanda, hlavně pak ale od roku 2008, kdy doslova vpadla na newyorskou scénu. Však jsem se tu o ní zmiňoval v souvislosti s kvintetem Sound Prints (Joe Lovano, Dave Douglas) a souborem Imagine Anthonyho Brankera.
Ambientní jazz dvojčat Le Boeufových
A právě v tomto Brankerově uskupení najdeme i jméno Remy Le Boeuf. Tento saxofonista a skladatel tvoří se svým identickým dvojčetem Pascalem, výtečným pianistou, kvinteto Le Boeuf Brothers a jeho členkou je právě i Linda May Han Oh. To vydalo na konci dubna v pořadí již páté album nazvané Hush. Ale žádné strachy, při jeho poslechu neusnete, i když budete snít.
Oba bratři si zaslouží pozornost i jednotlivě. Altsaxofonista Remy Le Boeuf vychází sice z jazzové tradice, ale jeho hudba přesahuje do soudobé klasické a indie-rockové sféry. Je např. zakladatelem a ředitelem jazzového orchestru Assembly of Shadows a šéfdirigentem dánského Nordkraft Big Bandu. Pascal Le Boeuf je nejen klavíristou, ale také progresivním skladatelem, jenž propojuje s pomocí moderních technologií současnou improvizaci s komponovanou komorní hudbou. Za zmínku stojí také jeho orchestrální tvorba, zvláště pak kompozice Triple Concerto for violin, percussion duo and orchestra, při jejíž premiéře se sólového partu ujala česká houslistka Barbora Kolářová.
Společná novinka bratrů zkoumá extrémní polohy tiché hry na blízký mikrofon, což samozřejmě vedlo k jedinečnému přístupu ke komponování a improvizaci. Dalo by se to přirovnat k jemně šeptanému rozhovoru, což vytvořilo hudbu s atmosférou vřelosti a vzdušné, nadýchané intimity. S tématy jako shledání přátel, rodina, příchody a odchody ze života. „Chtěli jsme vytvořit emocionální prostředí, ve kterém by ale nešlo o vzrušení, ale o to, aby byli posluchači v klidu a cítili se dobře,“ vysvětluje Remy. Proto se rozhodli pro adekvátní technický přístup. „Když se dostanete výjimečně blízko k mikrofonu a hrajete velmi tiše, nízké a vysoké frekvence získávají hřejivou intimitu, podobně jako šepot,“ dodává Pascal.
Oba bratry a Lindu May Han Oh doplňují na nahrávce tenorsaxofonista Dayna Stephens a bubeník Christian Euman. Album obsahuje 19 nepříliš dlouhých autorských skladeb. Ty však tvoří jednolitý proud ambientně laděného modálního jazzu, evokující suitu ohraničenou úvodní Arrivals a závěrečnou Departures. Zatímco Arrivals je inspirovaná témbrově rozmáchlým přístupem Meredith Monk (k čemuž se sami přiznávají), Departures je melodicky čistá, křehká, ve finále minimalistická. Wedding Planning odráží skotačivý optimismus i lehkou nervozitu nedávných svateb obou bratrů. Na albu nechybí dvě ukázky z Remyho cyklu dvanácti zvukomalebných Vignette pro sólový saxofon, No. 25 a 18 upravil pro duo s klavírem, respektive trio s preparovaným klavírem a tympány. Reflektována je i covidová krize (Please Scream Inside Your Heart). Atmosféra domova je vyjádřena také zpěvným smutkem ze skonu tety (Susie Song) a naproti tomu jímavě vzletnou uspávankou pro jejich tříletou neteř (Gaia). Ambientní složka je občas posílena elektronikou (Waiting Room, A Little Baroque). Leckde se témbry slijí do minimalistického toku (Apollo, Revolving Doors, State of Conflict), pozoruhodné je také využití kvazibarokního basso continua (Walk Downs). V pětiminutové cooljazzové skladbě Too Soon se blýskne sólem Linda May Han Oh.
Přesýpací hodiny jako symbol nevyhnutelné smrti
Samozřejmě podstatně větší prostor má Linda May Han Oh na vlastním autorském albu The Glass Hours. V pořadí šesté album pod jejím jménem vyšlo 2.června na harlemské značce Biophilia Records. Kromě kontrabasu se tu autorka představuje také jako svébytná baskytaristka. Působivá nahrávka, leckdy hluboce dojemná, jindy emočně dechberoucí, zobrazuje její vlastní rozporuplné pocity ohledně smrtelnosti a způsobů našeho nazírání na smrt. Představuje další posun v její tvorbě a hledání co nejintimnějšího pohledu na monumentální společenské problémy.
V předcházejícím projektu Aventurine (2019) kombinovala tvůrkyně jazzovou skupinu se smyčcovým kvartetem a vokálním souborem, aby dosáhla bohatě expresivní hudby. Na The Glass Hours jí na to stačilo jazzové kvinteto. Nutno však dodat, že složeného z výjimečně nadaných a inovativních instrumentalistů. Vedle Lindy May Han Oh jsou to tenorsaxofonista Mark Turner, pianista a elektronik Fabian Almazan a bubeník Obed Calvaire, doplněni vokalistkou Sarou Serpa.
Pohled na smrt autorce vyostřila pochopitelně covidová pandemie a lockdowny, ve Spojených státech blížící se téměř apokalypse. Zvláště pak v kontrastu s narozením jejího prvního dítěte a s obrovsky tíživým strachem, který tento životní zlom přinesl. Linda May Han Oh najednou přestala věřit v hodnotu hudby pro společnost. „V určitém okamžiku se musíte jako umělec sám sebe zeptat: Proč hraju hudbu, když je na světě tolik smrti?“, svěřila se. „Všichni procházíme fázemi, kdy si uvědomujeme, jak vzácný a křehký je náš čas tady. Jak zlepšíme životy naše a životy těch, které milujeme?“ Naštěstí si uvědomila, že hudba může mít léčivou sílu, že dokáže zpracovat emoce a jejich zmatečnost, a vypořádá se tak s nimi.
Novinka Lindy May Han Oh je doslova prošpikována vzrušující fúzí hard bopu a jazzové avantgardy. V bohatých aranžích je dost místa pro sólové propletence, víry a erupce. Nad basovými sóly se pak až tají dech (úvodní Circles, dále The Imperative, The Other Side či závěrečná paráda Hatchling). V Antiquity se experimentální forma mísí s autorčinou recitací a ambientním nádechem. V některých skladbách je patrný vliv minimalismu, byť není vůdčí silou, protože hudební tok je vždy sycen aranžérskými nepředvídatelnostmi a dravými sóly. Chimera graduje také díky elektronické špíně, Jus Ad Bellum (což je latinský výraz pro ospravedlnění války) je dramaticky narativní. Phosphorus nezapře vliv soudobé vážné hudby, již aktéři přetransformují do dechberoucí jízdy za nadějí, ústící v lyrický obraz. V titulní The Glass Hours bere Linda do ruky baskytaru, ale nikoli v roli rytmického nástroje, nýbrž kvůli zhutnění jinak rozvolněné, proměnlivé formy. V Respite pak protagonisté emocionálně pozvolna zdrsňují lyrickou melodičnost a být při tom je pro posluchače opravdu zážitek.
Le Boeuf Brothers: Hush
SoundSpore Records https://www.leboeufbrothers.com/
Linda May Han Oh: The Glass Hours
Biophilia Records https://biophiliarecords.com/