- Inzerce -

Dvojí život japonských experimentátorů

Populární klišé říká, že hudebníci dělající hudbu v jakémkoliv ohledu divnou prostě neumějí tvořit „poctivě“, nejsou schopni vymyslet chytlavou melodii. Pokud by snad někdo měl zájem tento stereotyp vyvracet, mohu nabídnout příklad z Japonska. Otomo Yoshihide je znám jako radikální krotitel kytary i gramofonu, tvůrce extrémního hluku i ztišení nebo jako zvukový kolážista. Je ale také autorem hudby k úspěšnému televiznímu seriálu Amachan, vyprávějícímu o dívce, jež se rozhodne stát potápěčkou. Seriál od svého startu v roce 2013 získal v Japonsku  řadu úspěchů a stal se společenským fenoménem, mimo jiné i tím, že přitáhl pozornost k oblasti Tohoku, kde se odehrává a která byla v roce 2011 postižena velkým zemětřesením, jež způsobilo havárii elektrárny Fukušima. Otomo Yoshihide, který sám ve Fukušimě vyrůstal a po katastrofě se začal angažovat v oživování oblasti, seriál vybavil optimistickou úvodní znělkou.



Se svým „speciálním bigbandem“ – japonsky Ōtomo Yoshihide supesharubiggubando – natočil a letos v červenci vydal desku Bon odori. Název odkazuje k japonskému buddhistickému svátku Obon, při němž se duchové předků vracejí zkontrolovat domácí oltáře. Bon odori je tanec, jímž se duchové vítají. V tradiční podobě vypadá asi takto:



Z alba Bon odori pohází i tato pěkná písnička, v níž zpívá a tančí Sachiko Matsubara. O té jsme – pod jménem Sachiko M – psali již v prvních letech HIS Voice jako o představitelce japonské redukcionistické scény, do níž se zapojila v prvních letech tisíciletí s generátory sinusových vln. S Otomem spolupracovala na těžko spočitatelném počtu nahrávek.



Výlety do mainstreamu ovšem nijak neumenšují tvůrčí hravost, spíš ukazují, že i s divnými nápady lze zasáhnout široké publikum. Jako například před několika lety, kdy Otomo Yoshihide dirigoval několik kapel pochodujících městem Mito – od velké školní dechovky po dixielandovou sestavu, aby je na konci smíchal v divoký mumraj.





A Sachiko M zase ukázala například letos v únoru v londýnském Cafe OTO, že sinusové vlny ji stále nepřestaly bavit.




Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.