- Inzerce -

Fabio Delvo: Rastplatz

Fabio Delvo: Rastplatz

Vlastní náklad (fabiodelvo-oneminutesite.it)

 

Italský saxofonista Fabio Delvo (ročník 1971) se českému publiku představil v březnu 2011 na trutnovském festivalu Jazzinec, kde mu sekundovali saxofonista Radim Hanousek, kontrabasista Marian Friedl a bubeník Martin Kleibl. Podobný esprit jako jeho tehdejší hravé vystoupení s příchutí free jazzu má i jeho zbrusu nové album Rastplatz, které mimochodem otvírá skladba pojmenovaná Rychle. Delvo zde má nádherné dialogy s basklarinetistou a saxofonistou Achillem Succim, zejména ve skotačivé kompozici Without Inspiration. Lullaby of Wind je oproti tomu dokonalou ukolébavkou, která vás opravdu zavede na pokraj říše snění nikoliv tím, že je nudná, ale díky svému nádherně vyklidněnému nivó. Rytmická sekce ve složení Danilo Gallo (kontrabas) a Marco Rizzini (bicí) je nenápadně nápaditá. Nedere se do popředí, nesóluje, ale ani není otrockým doprovodem, nýbrž dokáže vytvořit jemné struktury, které podprahově umocňují dominantní nástroje. Delvo se ovšem  nesnaží zaujmout nějakým přehnaným exhibicionismem a předvádět se, ale jeho hra je svěží a barvitá. Je vidět, že má blízko jak k jazzové avantgardě, tak ke komorní vážné hudbě. Jeho flexibilitu jasně dokazuje i spolupráce s americkým kytaristou Jeffem Platzem (viz recenze ze 14. 4.). Fabio má smysl pro volnou kompozici a rozhodně se nezříká improvizace, ale gró jeho tvorby vychází z daných partitur a koncepce. Přesně takové je CD Rastplatz, které má svou jednotnou atmosféru a přesto nabízí celou plejádu poloh a nálad.


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.