- Inzerce -

Filip Johánek: Dokument, který se nepoved

Kolektiv brněnských umělců, působících pod názvem Skupina, vydal v září dvě nové nahrávky. Jednou z nich je svérázné zvukové pásmo Filipa Johánka, nazvané podobně bez okras: Dokument, který se nepoved. Jak už název napovídá, nahrávka se i přes nepříliš dlouhou stopáž (15 minut) ještě vejde do škatulky „rozhlasového dokumentu“ a zachycuje několik lidí, kteří se nějakým způsobem živí na brněnských ulicích. Na rozdíl od čistokrevných rozhlasových dokumentů se Johánek pokouší zachytit také celkové rámování městského prostředí a zaměřuje se na zvuky, které výrazně ovlivňují naše životy, i když se je často snažíme odfiltrovat. Mimo všech účastníků a účastnic tak zde své pomyslné party rozehrávají různá hluková pozadí Brna. Oproti hudebnějším polohám terénních nahrávek, které často představují osamělé výlety za zajímavými zvuky, se Johánek zaměřuje více na sociální rozměr věci. Krátká nahrávka výstižně ukazuje, jak velká města jedněm poskytují příležitosti a druhým je současně odpírají. Mezi množstvím hlasů a zvuků slyšíme hlubokomyslné vyprávění důchodce rozdávajícího deník Metro, nadmíru asertivní prodejce, vášnivého kazatele nebo dokonce brněnského Boba Dylana.

Vedle výrazné hudebnosti některých hlasových projevů, spočívá hudební složka nahrávky hlavně v zachycení zvláštních momentů v jihomoravské metropoli. K promluvám zúčastněných se přidávají městské ruchy. Johánek použil svéráznou techniku „snímání s odstupem“ – od nahrávaných osob se autor s mikrofonem postupně vzdaluje a vytváří přirozené efeky fade-out a fade-in.  K nahrávce na bandcampu Johánek přiložil detailní doplňující informace, které pomohou se vcítit do role nahrávajícího i nahrávaných. Navzdory možná příliš sebekritickému názvu si myslím, že by se tento zvukový útvar dal bez problémů vysílat například pod hlavičkou středečního Radiodokumentu na ČRo 3 Vltava. Citlivost a zvláštní empatie, s kterou autor zachycuje specifické postavy brněnských ulic se příliš nevidí ani u profesionálních rozhlasových dokumentů. Celkově se tak jedná o pozoruhodný útvar – jistá nepovedenost je zároveň jeho největší devízou.

Filip Johánek: Dokument, který se nepoved

(skupina.bandcamp.com)


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.