Forgas Band Phenomena: Acte V

  

Forgas Band Phenomena: Acte V

Cuneiform Records (www.cuneiformrecords.com)

 

Fenomenální francouzský bubeník a skladatel Patrick Forgas (narozen 1951) začal svou hudební kariéru v sedmdesátých letech minulého století coby odkojenec britské canterburské scény á la Soft Machine i stylu zeuhl podle modu kapely Magma. Jeho současná produkce je obrazem i odrazem evropské podoby jazzrocku minulého století, nicméně má stále svou vitalitu i díky o generaci mladším muzikantům, kteří působí v jeho minibigbandu.

Pátý počin jeho kapely, která funguje od konce devadesátých let, představuje sice poněkud konzervativní stránku daného žánru, ale v rámci možností vykazuje svěžest i neotřelé kompoziční schopnosti. Sám leader není bubenickým exhibicionistou či ekvilibristou, ale dává svému souboru dokonalý rámec, v jehož intencích se mohou jednotliví muzikanti řádně vyřádit. Mezi ty nejvýraznější patří dozajisté kytarista mclaughlinovského typu  Benjamin Violet, ale především nesmírně talentovaná houslistka Karolina Mlodecka, jejíž hra upomíná na legendárního Jean-Luca Pontyho. Za zmínku ovšem stojí i frázovitá dechová sekce v čele s trumpetistou Dimitrim Alexalinem, která dává celému souboru říznou kadenci a občas vystrčí růžky v parádních sólech. Na novince dominuje závěrečná energická skladba Midi-Minuit, která má svou sošnost plnou drobných výkrutů včetně nenápadných ovšem nikoliv nenápaditých vstupů saxofonisty Sebastiena Trognona. Pětistrunnou baskytaru tu poctivě tvrdí Kengo Mochizuki a vše vylehčuje svými vzdušnými klávesami Igor Brover. Sice lehce staromilské, ale velmi příjemné.

Skutečně velký zážitek přináší přidané DVD s více než hodinovým záznamem z koncertu z epochálního festivalu NEARFest 2010, kde se Forgas Band Phenomena předvedli v té nejlepší formě. Filmařsky skvostně odvedený sestřih se vším všudy, kde si můžete vychutnat jednoho každého muzikanta. Pochoutkou je především jedna z nejzdařilejších Forgasových kompozic L´Axe du Fou. Ačkoliv jsou zde jednotlivé party rozdány, tak se hudebníkům nebrání v rozletu. Snáší se tu na nás lehká nostalgie snoubící se s adekvátními jemnými avanturními excesy a expresemi. Jemná hra se zde vyváženě střídá s dynamickými pasážemi a vše má svou konsistenci až po závěrečná „zatmění“ ve skladbě Eclipse.