Před týdnem jsem tady recenzoval digitální album Sample Years #3 – Paris 2015, jež na Bandcampu 1. ledna zveřejnil nizozemský muzikant, improvizátor a skladatel Frans Friederich, a již je tu další počin (a opět v digitální fotmě a volně ke stažení): Ambient #3 – Calendarium. Album se na Bandcampu objevilo 15. ledna a tentokrát nejde o koláž z jiných zdrojů, nýbrž o cele autorské dílo interpretované samotným autorem. Vystačil si pouze sám (piano, varhany, perkusivní nástroje, baskytara, trubka, lesní roh, auphonium, tuba, syntezátor, tibetské mísy a zvonkohra), přičemž použil též vlastní field recordings a samply se zvony a dalšími nástroji.
Friederich si tentokrát za téma nezvolil politiku, ale náboženství, respektive křesťanství. Z poslechu jsem získal silný dojem, že sympatizuje s novým papežem, který nesporně představuje nový, svěží duchovní vítr do leckdy zatuchlých vatikánských paláců. A nejen zde, ale také mezi obyčejnými věřícími, chudými, nemocnými, trpícími, s nimiž se bez váhání střetává v jejich nuzném prostředí. Friederich též vyzdvihuje návrat mysticismu do katolické víry. Však je album rámováno dvěma rozměrnějšími kompozicemi, jež nesou výmluvné názvy – úvodní Calendarium-Whitsun-Visions Of Hildegard (19:09) a závěrečnou Perpetua´s Dream (16:20). V té první jde samozřejmě o důležitý křesťanský svátek, svatodušní, jenž připomíná sestoupení svatého ducha na Kristovy učedníky, a zmíněna je též středověká německá mystička a výjimečná hudební skladatelka Hildegarda von Binden. Skladba je vystavěna z neobyčejně působivých dronů dechových nástrojů, jež mění dynamiku, intenzitu, délku, s mystického oparu elektronicky ambientních, perkusivních, strunných a varhanních tónů, jejichž souznění se neustále proměňuje, řídne, nebo naopak houstne, bobtná a rozlévá se. Ambientní elektronika sytí výrazně následující skladbu St.Franciscus, v níž se střídají prosvětlené (se zurčením harfy) i temnější plochy (s tíživými dechy). Funeral Procession, nejkratší skladba alba (3:11), je postavena na varhanních dronech, gregoriánském ženském chóru a zneklidňujím víření bubnu. Minimalismem je naopak ovlivněna kompozice The Hermit; dlouhý, monotónní, pouze mikroskopicky proměnlivý ambientní poryv, zvrásněný syntezátorovými vrypy a klavírem, přesto plný vnitřního pnutí, vrcholící vzkypěním harfy a žesťovými drony. Závěrečný Perpetua´s Dream silně evokuje středověk, zvuk starých nástrojů se střídá s drony a se zvony, postupně materie houstne hymničností varhan, alikvóty tibetských mís a burácením bicích. Zvukovou monumentalitu posléze střídá meditativní plocha, tvořená klavírem, občas preparovaným. Vše vrcholí elektronicky ambientní stěnou, jež se pozvolna bortí, aby vládu získala něžná zvonkohra…
Tak si říkám, čím nás Frans Friederich překvapí příště? A bude to zase brzy?
Frans Friederich: Ambient #3 – Calendarium
(https://fransfriederich.bandcamp.com/album/ambient-3-calendarium)
