Generación Espontánea & Thanos Chrysakis: The Marvellous Transatlantic – Παντόθεν ἀμβολάδην
Generación Espontánea (https://www.generacionespontanea.net)
The Marvellous Transatlantic je “korespondenční projekt”, společná práce mexických a evropských umělců operujících na poli volné improvizace. Album tvoří sedm skladeb o celkové délce něco přes třicet minut. Přesto, že výměna souborů probíhala údajně oběma směry až do chvíle, kdy byla skladba uznána hotovou, netrpí jednotlivé tracky přeplácaností a působí organickým dojmem, téměř jako by byly nahrány živě. Kupodivu album také nezní příliš ostentativně “digitálně”, nejde tedy o remix materiálů, ale opravdu spíše o dialog.
Kromě celkem zdrženlivé elektroniky je častým nástrojem alba kytara, často hraná “extended” technikou, ale nezřídka také zasněně brnkaná, jako ve skladbě Un Riverbero di Grillaia. Propletenec kytarových zvuků, analogově znějící elektroniky, decentního laptopování vyztuženého tu a tam jemnými drony a zdeforomovaným field recordingem tak tvoří kompaktní zvuk, který drží pohromadě po celou stopáž alba. Jediná první skladba παντόθεν ἀμβολάδην trochu výrazněji haraší podivně žvýkavou a bublavou elektronikou, pod kterou straší disharmonický chór a svou atmosférou pseudoorchestrálnosti se trochu odlišuje od zbytku alba.
Druhá skladba Jurassic Caravan je řízným atakem preparované kytary propletené bloumavými elektronickými zvuky. Zajímavá je kompozice O cigarro de Moebius s ruchy dechových nástrojů a zvuky smýkaných činelů či snad tibetských misek, které se zjevují a zase ztrácejí ve vydatných pomlkách. Poslední skladba Ein historischer Fehler s pianem, saxofonem a spoustou živých ruchů působí jako soundtrack k nějakému starému italskému horroru, nechybí ani vřískot smýkaných činelů a šílené ptačí štěbetání.
Album se dobře poslouchá, popatřit na jeho obal už tak pěkné není. Zejména ruční písmo se v tomto případě nepovedlo, neoplývá ani krásou ani čitelností. Je škoda, že kromě výměny zvukových dat neproběhla také výměna grafických souborů.
