Heatsick: Snakes & Ladders
Sounds Of The Universe (https://www.soundsoftheuniverse.com)
Steven Warwick alias Heatsick se na svém novém singlu pouští bez skrupulí do hájemství nabroušených kopáků, technoidních variací na téma “four-on-the-floor”. Na tom by samozřejmě nebylo nic výjimečného, kdyby se nejednalo o hudebníka se začátky a kořeny v psychedelickém noisu. Na Heatsickově příběhu je zajímavé právě to, jak se producent našel navzdory trendovým požadavkům doby: na housovém producentovi, který se, znuděn repeticemi čtyřčtvrtečních rytmů, přeorientuje na oblast ničím neohraničeného noisu, by nebylo nic moc zvláštního – až na to, že v Heatsickově případě je tomu právě naopak. Co přiměje k návratu do vod formalizovaného, a oproti noisu tak spoutaného žánru, jako je house?
S pozoruhodnou radostí a lehkostí vytahuje Heatsick z vysloužilého Casia MT-520 zvuky hutné a chutné. Typické obdélníkové signály (tento tvar signálu je z inženýrského hlediska poměrně jednoduše a levně vygenerovatelný) se uplatňují jak ve spektru hlubokých basů, tak i ve vyšších tónech. Podivně rozvlněná, jako had se kroutící basa, se hned na začátku prvního tracku Snakes & Ladders zařezává do uší návykovým způsobem. Postupně nabalující se vrstvy dalších a dalších casiových variací, šumů a zvrhlých akordů směřují celkové vyznění desky do jakési futuristické létající diskotéky, spíše než zpátečním směrem k retru, nostalgii a poněkud citově vyděračskému přístupu á la “Také jsem na to hrál v dětství, hmmm…” Druhý track Time Smudge je více psychedelický a méně taneční. Naivně znějící kláveskové linky se Heatsick nebojí zasmyčkovávat a zamotávat až za hranice snesitelnosti. Psychedelické smyčky bzučivých varhan nepatří snad ani tolik na diskotéku, ač ani tam se jistě neztratí, jako spíše do vesmírné lodi.
Samostatnou kapitolou je mnohovýznamový obal, který tvoří nápis “Ayn Rand” a pohled na zemi z vesmíru, vyříznutý do tvaru srdce. I pokud jsme nepřátelé interpretace, není zas tak lehké podobný motiv přejít. Myslitelku, která si svou vášnivou a radikální obhajobou kapitalismu vytvořila nepřátele téměř na všech stranách politického spektra, od komunistů (samozřejmě s výjimkou Slavoje Žižeka, pro kterého její přístup představuje podvratné absolutní ztotožnění s ideologií), přes Občanský institut (“Svoboda povznáší ducha.”) Romana Jocha, nelze rozhodně lehce zařadit do předpřipravených škatulek a žánrů. Stejně tak jako Heatsicka, který svým monotónním a až nebezpečně bezstarostným casio-housem rozhodně není lehce stravitelný, a nebojí se tvořit si své nepřátele. A hudba nemusí být vždy jen přátelská, či přátelství ustanovující, ale může tomu být i naopak. I když takové video uvolněné společně s vydáním desky je přímo ztělesněním přátelství, v teplých barvách, trenýrkách, nátělníku, jednodílných plavkách a unikátních tanečních kreacích…
