V Hradci Králové opět vypuknou na přelomu října a listopadu čtyři koncerty festivalu zahraniční soudobé orchestrální hudby Hudební fórum, letos již potřinácté. A opět jsou dramaturgicky zajímavé a myšlenkově silné, vesměs s českými premiérami, slibujícími jedinečné zážitky…
Úvodní koncert v úterý 24. října bude patřit již tradičně domácímu symfonickému tělesu, Filharmonii Hradec Králové. Tentokrát se taktovky ujme José Miguel Rodilla, španělský dirigent, rodák z Valencie. Tedy Katalánec. Nevím, jak by chtěl být označován, zvláště v těchto dnech, kdy to na Pyrenejském poloostrově vře; když jsem tam byl před osmnácti lety, nepotkal jsem jediného Katalánce, který by se nazýval Španělem. Ale to jen tak na okraj. Programem tohoto koncertu se jako červená nit vine hispánská duše, srdce a emoce. Je uvozen dvěma kompozicemi španělského skladatele Cristóbala Halfftera (nar. 1930). Ten se ve své tvorbě snaží spojit španělský kolorit s avantgardními technikami komponování. Jako první zazní Tiento del primer tono y batalla imperial (Tiento v prvním modu a císařská bitva) z roku 1986. Skladba je inspirována dvěma varhanními díly z období renesance (Antonio de Cabezón) a baroka (Juan Bautista Cabanilles). Výraz tiento znamená španělskou obdobu fantazie a vznikl v polovině 15. století. V závěru dojde na Preludio para Madrid (fandango pro orchestr), jež Halffter napsal v roce 2002 jako oslavu tehdejšího Evropského hlavního města kultury. Pikantní na této poctě hlavnímu městu Španělska je skutečnost, že skladba vychází z fandanga (což je původně párový tanec, jenž může být i zpíván), které složil Padre Antonio Soler, katalánský skladatel z přelomu baroka a klasicismu. Mezi těmito díly pak zazní kompozice sice amerických tvůrců, ale s hispánským obsahem. Peter Lieberson (1946-2011) zhudebnil v roce 2005 pět básní Pabla Nerudy v Neruda Songs pro mezzosoprán a orchestr. Premiérovala je jeho žena, vynikající pěvkyně Lorraine Hunt-Lieberson, a to pouhý rok před svou předčasnou smrtí v 52 letech (rakovina prsu). Skladba získala v roce 2008 Grawemeyerovu cenu. V Hradci Králové se pěveckého partu ujme Edita Adlerová, proslavená především jako Carmen. V této souvislosti bych rád dodal, že tato operní diva se dokáže rvát se životem; dokázala to po rozvodu, kdy zůstala trčet mimo Prahu, v podkrkonošském městečku Lázně Bělohrad, a byla nucena živit se prací v místní pekárně. Komentovala to posléze takto: „V pekárně mi to připomnělo atmosféru Carmen, dvě soupeřící ženské skupiny, vzájemná nevraživost, prostě to, co Carmen zažívala v továrně na tabák, jsem si já prožila mezi preclíkama.“ Portorikánec Roberto Sierra (nar. 1953), který studoval v Německu u Ligetiho, se českému publiku představí poprvé, a to kompozicí Symfonie č.4 z roku 2009. Ta se vyznačuje navýsost abstraktním vyjádřením myšlenky spojit latinskoamerické rytmy a emoce se západní soudobou vážnou hudbou.
Druhý festivalový koncert se uskuteční o dva dny později, 26. října. Večer ve znamení Japonska a klavíru bude záležitostí Janáčkovy filharmonie Ostrava a jejího šéfdirigenta Heiko Matthiase Förstera z Německa. Nejdříve zahrají skladbu Circulating Ocean, již zkomponoval v roce 2005 hirošimský rodák Toshio Hosokawa (roč. 55), od roku 1976 ale žijící v Německu, žák Yuna Isanga a Klause Hubera. Cirkulující oceán má šest částí a vystihuje věčný koloběh vody. Ale nejen to, jde víc než o programní hudbu, jednorozměrný popis přírody. „Vodní cyklus je symbolem cyklu lidského života,“ podotýká tvůrce, „našeho připoutání k přírodě, našeho úsilí o čistotu, odstranění hranic, o dokonalost.“ Samozřejmě nemůže chybět nejznámější japonský skladatel, Toru Takemitsu (1930-1996). Zazní jeho Quotation of Dream (Say sea, také me!) pro dva klavíry a orchestr (1991). Klavírních partů se v tomto sice meditativním,ale znepokojujícím kusu zhostí ostřílená Helena Suchárová-Weiser a mladá Japonka, čerstvá absolventka brněnské JAMU Shoko Yamada. Japonskou hegemonii večera naruší půlhodinový Klavírní koncert č. 2 (2011-12) finského skladatele Magnuse Lindberga (nar. 1958). Třívětá kompozice je inspirována Ravelem (citace z Klavírního koncertu pro levou ruku), nalezneme zde i vliv Rachmaninova, Gershwina a dokonce Stockhausena. Je proto plná kontrastů, rozkročená mezi romantismem počátku 20. století a temnou současností a budoucností. Za klavírem se představí ostravská naděje Miroslav Beinhauer.
Třetí koncert 31. října bude v režii domovské Filharmonie Hradec Králové a taktovky se tentokrát chopí Polák Maciej Tworek, mimochodem dvorní dirigent Pendereckého. Zazní hudba z Polska a Pobaltí. Symfonii č.1 pro smyčce – Balsis zkomponoval lotyšský skladatel Péteris Vasks (nar.1946) v roce 1991, tedy v době, kdy vrcholila snaha pobaltských zemí získat nezávislost. Seversky průzračné, vpravdě naturální hudební Hlasy jsou členěny do tří vět: Voices of Silence, Voices of Life a Voices of Conscience. Ptáci, světlo, také utrpení a bolest; ale hlavně: naděje, že víra a optimismus přinesou novou renesanci. Pod jménem Henryk Mikolaj Górecki (1933-2010) si každý hudbymilovný člověk vybaví jeho Třetí symfonii se třemi žaluplnými písněmi. V Hradci Králové ale zazní u nás neznámá skladba Kleines Requiem für eine Polka op.66 pro klavír a 13 nástrojů z roku 1993. Není jasné, zda jde o polskou ženu či tanec; niternost a melancholický ráz hudby ale může napovědět. V klavírním partu se představí mladý polský interpret Marcin Koziak. Skladatel Wojciech Kilar (1932-2013) je sice znám díky filmové hudbě, ale jeho díla v našich koncertních sálech příliš často neznějí, byť jsou posluchačsky vstřícná. Díky Hudebnímu fóru dojde konečně na jeho dvacet let starý Klavírní koncert, jenž je Kilarovou odpovědí na Góreckého nejslavnější symfonii. Tudíž minimalistické sazby (první věta), gradující chorál (druhá) a strhující toccata (třetí).
Závěrečný koncert festivalu 2.listopadu vzplane ohněm. Zažehne ho Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem Andreasem Sebastianem Weiserem (v Hradci Králové působil do loňského roku, a to plných deset let) nejprve skrze Flammenschrift pro symfonický orchestr. Ohnivé dopisy napsal v roce 2012 francouzský skladatel Guillaume Connesson (1970), aby tak složil hold tzv.“zlatému věku“ německé hudby (Beethoven, Brahms, Wagner). Poté vyšlehne The Confession of Isobel Gowdie pro orchestr osmapadesátiletého britského (respektive skotského) autora Jamese MacMillana z roku 1990. Jedná se v podstatě o rekviem pro ženu, upálenou jako čarodejnice v postreformačním Skotku roku 1662. Premiéra této třívěté kompozice sklidila takové ovace, že podle britského tisku „neměla obdoby od Brittenových časů“. Ono vyznání nebohé ženy, vynucené krutým mučením, dostalo hudební podobu milosrdenství a lidskosti, které jí byly odepřeny v posledních dnech života. „Abych to udělal, snažil jsem se zachytit pravou duši Skotska,“ dodává tvůrce. Již potřetí se do Hradce Králové vrací americký skladatel John Corigliano (1938). Po úchvatném festivalovém provedení jeho Symfonie č.3 – Circus Maximus (v roce 2011) či The Manheim Rocket a Phantasmagoria (roku 2014) zahoří čtyřvětý Houslový koncert – The Red Violin, který v roce 2003 zkomponoval na základě vlastní hudby k filmu o „krvavých“ houslích, jež hráčům na ně přinášejí během třech století slávu a smrt (v roce 1999 nominované na cenu Grammy). Virtuózní houslový part byl napsán pro Joshuu Bella, který mimochodem hraje na stradivárky z roku 1713, za něž zaplatil téměř 4 miliony dolarů. Naše Gabriela Demeterová sice nehraje na housle z dílny Antonia Giacoma Stradivariho („pouze“ na nástroji mistra Roccy z roku 1855 a jsou jí Národním muzeem v Praze zapůjčeny housle mistra Giuseppa Antonia Guameriho del Gesu z poloviny 18.století), ale jsem přesvědčen, že na Hudebním fóru Hradec Králové zahraje neméně mistrně…