V první polovině 60. let rockoví muzikanti objevili prostřednictvím Raviho Šankara sitár. V roce 1965 jej použila skupina Yardbirds v nahrávce písně Heart Full Of Soul.
Tato verze nakonec nebyla vydána a na singlu z června 1965 part sitáru nahradila kytara Jeffa Becka s tehdy ještě nepříliš často používaným efektem fuzz.
První vydanou rockovou skladbou se sitárem se tak stala Norwegian Wood od Beatles, která vyšla v prosinci 1965 na albu Rubber Soul.
Hrát na sitár bylo pro rockové muzikanty obtížné, studiový kytarista Vincent „Vinnie” Bell proto pro firmu Danelectro navrhl nástroje napodobující zvuk sitáru, avšak konstrukčně vycházející z elektrické kytary. Tyto elektrické sitáry se vyráběly v letech 1967 až 1969. Menší model Danelectro Sitar, označovaný také jako Dano Sitar, má šest strun jako běžná elektrická kytara. Větší model Vinnie Bell Coral Sitar má na těle napnuto třináct dalších strun, které jsou chromaticky laděné a fungují podobně jako resonanční struny sitáru.
Elektrický sitár Danelectro můžeme slyšet například ve skladbě Green Tambourine, kterou na konci roku 1967 vydala skupina Lemon Pipers.
S koncem psychedelického období sitár z rocku nezmizel a občas jej najdeme i v novějších nahrávkách. Typický zvuk se objevuje třeba na albu Joe’s Garage od Franka Zappy z roku 1979 ve skladbě Catholic Girls.
Základní součástí elektrických sitárů je upravená kobylka produkující charakteristický bzučivý zvuk s množstvím harmonických složek. Výměnou kobylky lze na elektrický sitár přeměnit každou běžnou elektrickou kytaru. Zde je kytara Danelectro Dano ’56 opatřena kobylkou Gotoh Sitar Bridge.
Pokud nechcete upravovat kytaru, můžete vyzkoušet efektovou krabičku Electro Harmonix Ravish Sitar.
Také si můžete obstarat repliky originálních elektrických sitárů firmy Danelectro. Pod názvy Jerry Jones Electric Baby Sitar a Electric Master Sitar je v 80. letech začal vyrábět Jerry Jones, který se do roku 2011 věnoval výrobě kopií nástrojů této firmy.
