Francouzská klarinetistka a vokalistka Isabelle Duthoit a rakouský hráč na čtvrttónovou trubku Franz Hautzinger spolu vystupují od roku 2009, jejich společné hraní se však zatím dočkalo vydání pouze na albu Essox Lucius, kde jsou jim však rovnocennými spoluhráči Matija Schellander a Petr Vrba. Loni se konečně jejich vpravdě niterná spolupráce konečně dostala na světlo světa v podobě CD Lily (byť jde o nahrávky z roku 2015).
Opus zahajuje ultraambientní track Musette, který vlastně předznamenává milieu celého díla. Mnohdy tady totiž máte pocit, že jde o transformaci nějakých terénních nahrávek skrze reálné nástroje a hlas. Kupříkladu téměř jedenáctiminutová „črta“ Echoes Of Light připomíná sonický přepis podrobného postupu slunečního paprsku z pera Marcela Prousta. Nejživější okamžiky pak tryskají občas z jemného přediva zejména v útvarech Zefir a Jaspe. Takže můžete mít místy pocit, že jste v potichlé koupelně, která se náhle změní v hororovou scénu s vrčením, kvílením, vřískotem, kníkotem, úpotem, vzdechokřiky, zalkáváním se, aby se vše ovšem vracelo jen k filigránským instalatérským zvukům. Druhdy to může evokovat slepice na dvorku nebo bučení ve chlévě hypertrofované do avantgardních záškubů. Profuky jsou někdy jako přesýpací perkuse, jindy to bublá a probublává, zadrhává se a chřpí. Někdy máte pocit bázlivosti, jindy tortury. Introspekce zcela uzavřeného prostoru občas vylétne do povětří. Po drsném vokálním brusu a jekotu nastává zase jen povrchový zvuk valící se prachem, úryvky tónů-netónů jakoby odhozené z oné brusky. Mručení a opět návrat do trubek. Ozvěna vláčku vpovzdálí, která se ztrácí do ticha. Šepoty a výkřiky v nesčíslných nuancích. Skřivánci snažící se odpoutat od nití. Děsivé funění na záda. Lapání a nabírání dechu mutující v kolovrátkové skřípění. A pak zase zneklidňující uklidnění a vice versa.
Isabelle Duthoit + Franz Hautzinger: Lily
Relative Pitch Records (http://relativepitchrecords.com)