- Inzerce -

Izrazets

Moskevské powertrio přináší na svém eponymním albu to nejlepší ze svých dosavadních pokusů o skloubení noise rocku, dubu a volné improvizace.

Tato kapela vznikla již v roce 2009, napřed hrála čistě volně improvizovanou instrumentální hudbu pod názvem High Pressure, a tehdy vydala i svou první nahrávku. Své nynější jméno Izrazets přijala o rok později po rozšíření sestavy o saxofon Antona Mahova. Zpočátku déle bojovala o pozornost, se svým žánrovým zaměřením nacházeli jen pomalu na moskevské scéně publikum i podporu klubové scény či labelů. Zřejmě i z toho důvodu měli Izrazets také několik delších tvůrčích přestávek. Ostatně i loni v prosinci vydané první plnohodnotné studiové album dokumentuje jejich zatím poslední aktivní období okolo roku 2016 a 2017, opět pouze v triu. Nahrávka je to ale plná energie a skvělých nápadů. Kytarista Dmitrij Kozulev, baskytarista Dmitrij Lapšin a bubenice Oksana Grigorjeva tu předvádějí perfektní souhru a drive.

Úvod patří dvěma hardcorově divokým kusům. Společná razantní rytmická ostinata a riffy se tu prolínají s volně improvizovanou psychedelií, rytmika se občas usadí na dubově znějících linkách a kytara jí pak umí odpovědět vedle distorzí i šťavnatými delayi. Třetí skladba nazvaná Náhrdelník na svých více než deseti minutách přináší různé rytmické hříčky, freejazzovou komunikaci a dlouhé obrábění pomalejšího zatěžkaného beatu. To následující Stvoření probíhá zase především při hutné zkreslené zvukové stěně. Nekompromisně minimalistická basa se tu skvěle doplňuje se svižněji křepčící kytarou.

Dále se nám kapela představí i v humorných swingových ohlasech či tempově rozvolněných freejazzových trialozích hraných s brutalitou blízkou třeba i mnohým kapelám ze scény newyorského downtownu. Závěrečný track Smrt na diskontext jako kdyby trio většinu tvůrčích metod ještě znovu přezkoumalo z jiného úhlu pohledu. Počáteční zběsilý nářez v něm pak při nečekaných, často spontánních aranžích opravdu postupně umírá.

Album má velice přirozený a přitom hutný zvuk. Vřele doporučuji.

Izrazets: Izrazets
[addicted label] (https://noname666.bandcamp.com)


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.