Jarní cestopis 2019. Vidět zvuk.

  

Zvuk je vlnění. Budoucnost jazyka je nejistá. Prouprchlická iniciativa se maskuje do rockové kapely. V Jihlavě na pilu a motory. Létající holota. Papoušci protestují proti patosu. A koho tohle zajímá?

Vše na Zemi rezonuje. Zvuky je kolísáním tlaku ve vzduchu, má různý původ, šíří se ve vlnách různých délek a v různých prostředích různou rychlostí. Když se jednotlivé vlny setkají, slyšíme výslednou podobu jejich paralelních výskytů. Den za dnem, minutu za minutou, tak za tikem vzniká hudba. Pohybem různými prostory vznikají různé rezonance, a tak se hudba neustále mění. Lidé se občas stěhují za prací i odpočinkem a slyší při tom různou hudbu. A protože se všichni na Zemi neustále pohybujeme všemi směry, je dnešní cestopis hudební. Včera jsme si s Petrem Ferencem povídali o Zemi a zvuku, hudbě. S touto myšlenkou nemůže probírání nahrávkami, vzpomínkami na koncerty a vystoupení, hovory, pokusy a poznámkami z minulého měsíce poukázat na nic než různorodost naší společné kultury a pozemské existence. A relativně drobné rozdíly, s nimiž si tyto jevy vnímáme a oceňujeme. Píšete-li o přesunech a naslouchání v období dvou měsíců, z paměti se vám stane filtr a do hry vstoupí i nejistota, zda ta která situace proběhla opravdu tak, jak si ji pamatujete, a kolik jste si k ní přimysleli. A protože vzpomínat znamená ohlížet se, plyne tento cestopis proti proudu času.

Po návratu domů na mě čekaly všechny tři antikvární knihy objednané koncem loňského roku. Principles of Linguistic Change Williama Labova: 1994, 2001, 2010. Nabízejí obecný pohled na aspekty jazykové změny a patří k tomu, co věda označuje za „lingvistiku budoucnosti“. Tři knihy, 2 100 stran úvah o tom, jak budeme mluvit v budoucnosti, dejme tomu za padesát let. Lingvisté připouštějí, že nedokáží určit další krok vývoje jazyka, sledují-li pouze principy užívané v minulosti. Zdá se, že se vzhledem ke společenským a kulturním, v současné době ale dosti neodbytným mediálním událostem, zdráhají přiklonit k jakékoli lineární předpovědi. Všeobecné změny navíc neovlivňují úplně všechny formy a vždycky se nějaké pozůstatky z minulosti budou vzpírat kategorizaci. A kromě knih přišla, hezky ozdobně zabalená, i LP deska GP&PLS (neboli Goodiepal & Pals). Co je to za kámoše?

Svými slovy jsou GP&PLS „organizace na pomoc běžencům převlečená za tech rockovou kapelu.“ Jejich album vás na dvě hodiny vtáhne do víru energické a eklektické avantgardní hudby, hrané na nástroje i nejrůznější předměty, zpívané i křičené, se slogany z politických prohlášení i prožitých zkušeností, lásek i nenávistí. Jde o kolektivní počin, redefinice pojmu kapela, společné hraní hudby s přesvědčením, názorem, náladou i nekompromisní estetikou. Skupina zvěstuje, opět vlastními slovy, „čistý antitotalitářský komunismus.“ Všechny peníze, které deska vydělá, půjdou na pomoc uprchlíkům uvíznuvším na hranicích Evropy. „Peníze na pomůcky k překročení hranic, třeba boty a oblečení, když se musíte celé dny schovávat v lese, obvazy a léky, když vás ztluče policie. Mobily a kredit pro navigaci na cestě do EU a zůstat ve spojení s rodinou a přáteli doma.“ Skupina se sešla kolem umělce, který si říká Goodiepal a je jí zjevně velkou inspirací. Potěšte se a inspirujte i vy. Album naleznete na http://groovecafe.bandcamp.com/album/100-pro-monarchist-x-tra-kone-radio, zde je podcast https://www.are.na/blog/radical-digital-painting a cesta k mnohým dalším objevům!

A kdože je ten Goodiepal? Goodiepal neboli Gæoudjirparl van den Dobbelsteen neboli Parl Kristian Bjørn Vester. Je to experimentální hudebník z dánských Faerských ostrovů, který se před lety postaral o jeden z nejdivnějších titulů v katalogu Editions Mego. Nějaký čas vyučoval kompozici na Dánském institutu elektroakustické hudby (DIEM) v Aarhusu, zbrázdil svět s myšlenkami Radikální počítačové hudby a navíc o ní napsal pětisetstránkovou knihu. Některé z těchto myšlenek mu, zdá se, přerůstají i do současného uměleckého působení: úvahy o budoucnosti, redefinice sociopolitických a kulturních idejí a forem, přístupy ke spolupráci. V roce 2014 prodal svůj doma sestrojený velomobil Kommunal Klon Komputer 2 dánské Národní galerii. Pozvánky do klubů, na vystoupení, přednášky i akce mu jen prší, a tak nikdo neví, kde na Goodiepala zrovna natrefí; ten ale, kamkoliv dorazí, svá vystoupení sytí výhradně bateriemi, které dobil po cestě, a tak podobně. Pokud o něm chcete zvědět víc, existuje hezký dokument Goodiepalova rovnice https://samisanpakkila.com/2017/10/the-goodiepal-equation-documentary/, nebo se podívejte na starší A Day in the Mouth Episode 5 https://vimeo.com/44405488, oba natočil Sami Sänpäkkilä. Online je k mání i jeho kompozice Mort aux Vaches Ekstra Extra Walkthrough https://soundcloud.com/goodiepal-gaeoudjiparl/the-official-mort-aux-vaches-ekstra-extra-walkthrough a megovské album. http://editionsmego.com/release/EMEGO-211

Některé lidi potkáte na nečekaných místech. Na dernisáž výstavy ve zvukové galerii IGLOO, jež je součástí jihlavské Oblastní galerie Vysočiny, si Veronika Svobodová pozvala kamarádku, s níž odehrála živé audiovizuální představení. „Tvorbu belgicko-švédská filmové a vizuální umělkyně Oony Libens lze zařadit někam mezi expanded cinema, performanci, sound art a předkinematografické vizuální triky,“ píše se v úvodním textu. Zpočátku společné vystoupení kombinovalo projekci a loutkové divadlo, posléze se ale proměnilo v tichý noiseový kus s Veroničinými nízkonapěťovými motory připojenými k nejrůznějším objektům v prostoru a Ooninou hrou na pilu. Delikátní, křehký zážitek pro nepočetné publikum ve sklepě galerie. Jak jsem říkal: nečekané. Více informací o Oonině audiovizuální tvorbě najdete v obsáhlém rozhovoru pro magazín The Word. http://thewordmagazine.com/art/portfolio-reports/i-would-like-to-interrupt-todays-machine-gun-of-images-for-a-moment-oona-libens-questioning-of-todays-imagery/

Motory jsou, zdá se, opět v módě. Před pár dny mi Ján Solčani poslal email, v němž se píše: „Teď zrovna šmejdím po AliExpressu a hledám stejnosměrné motory, kytarové snímače, ovladače rychlosti a milióny drobných součástek. Plných všech těch kouzelných minerálů, jejichž těžba zabíjí pandy. A taky jsem dneska poslal k vydání nové album Skupiny!“ (Tak už je to venku! Skupině vychází nové album!) Jednou odpoledne jsme se setkali v Blumencafé někde v berlínském Pankowě nebo Schönebergu, bavili se o solárních zesilovačích, používání FM transmitterů místo kabelů pro větší mobilitu a prostorovost hudebního vystoupení. Kdykoliv to vypadalo, že se chystáme vyslovit něco závažného, rozeřvali se dva obrovští kavárenští papoušci. Testovali jsme je termíny fenomenologie, deleuze, klasická hudba a mnoha dalšími děsnými slovy a papoušci svůj ohlušující protestní koncert rozjeli pokaždé znovu. Přítomna byla i vynalézavá perkusistka Tatiana Heuman, pila kávu a papoušky zkoušela s námi. Její dílo jsem neznal, a tak mi Ján poslal pár odkazů a já se přiznám, že se při psaní těchto řádků těším posledním albem její kapely Ricarda Cometa. https://ricarda-cometa.bandcamp.com/album/ricarda-cometa-2 Kousek od kavárny jsem na ulici natrefil na hudební časopis, v němž se psalo o společnosti Teenage Engineering a uvedení jejich takzvaného „moduláru chudých“. Pocket Operators jsou prďácké bicí automaty velikosti kalkulačky a některé znějí opravdu dobře, tak jsem byl zvědavý, jaká bude tahle věcička. Na internetu si s ní někdo hraje na videu z nedávné přehlídky NAMM 2019. https://www.musicradar.com/news/namm-2019-teenage-engineering-introduces-the-poor-mans-modular-with-new-po-synth-range

Přemýšlím v těchto dnech o návratech (tohle dřív nebývalo: lety pro ty chudší, vlaky pro mohovitější, kteří si mohou dovolit menší uhlíkovou stopu) a chystám se k další cestě na západ. Nejprve vlakem do Berlína. Pak kvůli generální stávce dvanáct hodin autobusem z Berlína do Bruselu. Kdo by ale při spaní, psaní a přemýšlení myslel na čas. A při četbě překladu Zlatého věku Michala Ajvaze, což je kniha jen a jen o hudbě, zvuku, jazyku, textu a cestách. V počítači mixtape nadcházejícího festivalu KRAAK, užíval jsem si neortodoxních zvuků a ubíhající krajiny. https://www.gonzocircus.com/mixcloud-monday-kraak-festival-2018/?utm_source=newsletter-&utm_medium=email&utm_campaign=Newsletter-988 O pár dní dřív jsem se v jedné čajovně potkal Kristen Reese. Naše cesty se, jak se zdá, jednou za čas zkříží, ale když musíte ve stejný čas vystupovat na různých místech, není obvykle moc času chodit si na koncerty. Abych si to vynahradil, měl jsem u sebe i její skladbu Creatures and Signals, živý záznam vystoupení z loňského festivalu Dystopie na berlínském Teufelsbergu. http://kirstenreese.de/creaturesandsignalse.html Je to krásný mix manipulovaných zvířecích a elektronických zvuků. https://soundcloud.com/user-560770721/2018-kirstenreese-creaturesandsignals Do Bruselu jsem dorazil mnohem později, než jsem plánoval, a koncert Kokoko v Les Ateliers Claus, na který jsem se těšil, už dávno skončil. O pár dní později ale Kokoko zahráli další koncert tamtéž. Loni natočili lákavé video https://www.youtube.com/watch?v=7QwjURBSIPA, naživo slynou stejnou energií i ponorem. Kokoko je v podstatě konžská pouliční kapela, která si v duchu starého dobrého skiffle vyrábí vlastní hudební nástroje z předmětů denní potřeby. Ne, v dnešní době to nejsou tyče od smetáků a lavory, Kokoko zato mají bubny z plastových kanystrů a podomácku vyrobenou elektrickou kytaru posílenou součástkami z počítačů. O pár dní později na témže místě vystupovala další energická a originální kapela, tentokrát z Francie: Mamiedaragon. Před více než rokem vydali poetickou a radikálně nekonformní, přesto navýsost okouzlující písňovou kolekci. https://nolagosmusique.bandcamp.com/album/mamiedaragon-no-vinyl-m-t-o-ch-rie-faut-que-a-redescende Vystoupení ale bylo konvenčnější, tři dívky (bicí, baskytara, kytara, zpěv) a jeden kluk obsluhující a manipulující kazetové nahrávky a zpěvové efekty. Bylo to jiné, ale vlastně mě to nijak nezklamalo; odlišné podání hudby v jednodušším obsazení.

Sláva nazdar výletu, ale doma je doma… A hurá do dekompresní komory. Adaptace na klima a návrat k zpřetrhaným, roky osvojovaným zvyklostem. A navázání na přerušenou práci: nedokončená nebo zpola hotová hudba, záloha starších nahrávek, čtení psaní spaní přemýšlení jako ve vlaku. Co jsem dělal před odjezdem, najednou jako by zahalila hustá mlha, která jen zvolna stoupá. Dny jsou čím dál jasnější. Dívám se na knihy, které jsem si před dvěma týdny, před odjezdem, položil na psací stůl a říkám si: koho tohle zajímá? Pouštím si Sofia Says Gaël Segalen https://coherentstates.bandcamp.com/album/sofia-says a i po dvou týdnech si říkám: jo, hezké…

A ještě něco mám na srdci. Můj poslední cestopis vyšel v zimě a mezitím umřel Alex Adriaansens. Přestože osobních vzpomínek se asi mnoho nesejde, byl z nějakého důvodu pozoruhodnou a významnou osobností současného umění. Většinu života byl spojen s uměleckým centrem V2_ http://v2.nl (založeném v ’s-Hertogenbosch, nyní sídlí v Rotterdamu), možná byl ale tím vůbec nejpilnějším podporovatelem nového mediálního umění na celém světě. Někteří jej možná označovali za chameleona, který neustále střídá média, nikdo mu ale nemůže upřít integritu ani radikální názory, nadšení ani optimismus, i když se ne vždy vše vyvíjelo, jak mělo. Byl ztělesněním toho, jak může i skrznaskrz pragmatická kultura změnit dnešní svět. Když jsem o jeho smrti kolem Silvestra řekl MT z Prahy, dostalo se mi defétistické odpovědi: „Ja, leven is langzam dood gaan of niet?“, což znamená něco jako „Ano, život je pomalé umírání, nemyslíš?“ Nesouhlasím a mám za to, že život má být sebevyjádřením a interakcí se světem, byť třeba jen proto, abychom se svět pokusili pochopit. Alex toho dokázal mnohem víc a podporoval všechny, kdo se také snažili, aby byl svět jiný. https://v2.nl/archive/articles/alex-adriaansens-1953-2018

Otepluje se, brzy poroste tráva a kopřivy. Tu a tam někde, alespoň tady na Vysočině, zůstávají ostrůvky sněhu a ledu. Sluníčko ale hřeje čím dál víc. Co je vlastně světlo a jak je můžeme vnímat prostřednictvím hudebních nástrojů a médií? Jak mohu změřit UV, infračervené záření a z čeho se skládá viditelné světlo? A je to všude na Zemi stejně? Můžeme slyšet světlo z okna? https://www.youtube.com/watch?v=WnpcTsy10dE To ale probereme na nějaké další cestě.

Dokončeno 6. března 2019

Překlad Petr Ferenc. Anglický originál naleznete na https://oslepenikoncem.multiplace.org/doku.php?id=spring_2019