Jiří Špičák: Hippos In Tanks – nádrže nad propastí minulosti

  

Ohlížení se do minulosti a reinterpretování minulé hudby novými úhly pohledu je téma natolik propírané, že přestává v diskurzu aktuální popkultury fungovat jako spása zacyklenosti dnešní neobjevné popové tvorby, ale čím dál tím častěji schytává i kritické výtky. Hypnagogický pop prý ochuzuje současnost o opravdu současnou hudbu a jeho kritici už předem litují další generace, které po nás nezdědí nic než to, co jsme my sami zdědili po generaci předchozí. Můžeme tedy předpokládat, že se jedno velké téma pomalu naklání nad propast ignorace ze strany posluchačů a posměchu ze strany publicistů, přesto ale ještě několik (pravděpodobně, možná) posledních záchvěvů. Posledních, ale o to zásadnějších.

Uznávaný britský magazín FACT totiž před několika týdny zveřejnil svůj tradiční seznam deseti nejdůležitějších hudebních labelů současnosti, mezi kterými nechybí už tradiční vlajkové lodě nezávislé scény jako jsou třeba značky 4AD (loni třeba tUnE-yArDs, Atlas Sound, St. Vincent nebo nejlepší deska roku podle magazínu Pitchfork, eponymní album projektu Bon Iver) nebo Editions Mego (Philipp Quehenberger, Mark Fell, CoH nebo Mika Vainio). Nic zvláštního, i experimentálnější scéna má svoje stálice (přestože je to vlastně poněkud paradoxní situace). Zajímavější je ale label, který se umístil na prvním místě – Hippos In Tanks, americký kolektiv, který má v kolonce „about“ na svém webu jednovětý a všeříkající popis – „Hippos In Tanks is a taskforce dedicated to innovative solutions in modern music“.

Už samotné použití slova taskforce (tedy úderná nebo bojová jednotka) a především solution (tedy řešení) napovídá, že podle Hippos je současná moderní hudba v krizi a k jejímu řešení je potřeba přistupovat když ne militantně, tak alespoň rozhodně a s energií. Nejzásadnější otázka, která se při komentování úspěchu labelu Hippos In Tanks doslova vnucuje, je jasná: nakolik je přístup labelu opravdu inovativní a jakým směrem současnou hudbu posouvá.

 

Virtualita jako odpověď na zacyklenost

Podle kultovního britského magazínu The Wire, který za nejlepší desku roku 2011 označil Far Side Virtual amerického experimentátora a komentátora hudební současnosti Jamese Ferrara (ta vyšla právě u Hippos In Tanks), je kreativní obrábění minulosti zřejmě jednou z mála možností, jak posunout současnou hudbu kupředu a zbavit ji všeprostupujícího akcentu na nutnou zábavnost. Dokázat, že hudba může bavit i tehdy, když není stvořená za účelem pobavení.

Zmíněná deska Far Side Virtual, která původně vznikala jenom jako soubor výzvanění pro mobilní telefony, na obálce zobrazuje iPad nebo screenshot z Google Street View a obsahuje nasamplované hlasy z virtuálně-realitní hry Second Life, je svým vyzněním současnější než jakákoliv jiná loňská nahrávka, přesto na první poslech vyvolává spíše atmosféru televizních reklam z osmdesátých let. Dokazuje, že jednohlasně odsoudit ponory do popkulturní minulosti jako zbytečné archaizování je naivní – ani lidská současnost neexistuje bez minulosti, naopak – minulost má i v praktickém životě čím dál tím hlasitější slovo. Vytvořit nové dílo znamená zkrotit minulost v sobě, kreativně ji uchopit a vypustit do světa ve zmutované podobě.

Laurel Halo: IDM vs MTV

Podobným způsobem jako James Ferraro pracuje další zásadní postava cenami ověnčeného labelu Hippos In Tanks, brooklynská elektropopová producentka a zpěvačka Laurel Halo. Ta se na Hippos uvedla v roce 2010 EP King Felix a v loňském roce přidala další EP nazvané Hour Logic. Přestože je tvorba Laurel Halo zastřešená podobným konceptem, jako hudba Jamese Ferrara (tedy vnitřní potřebou nořit se do hlíny minulosti a vytahovat z ní zapomenuté perly), Laurel Halo je intuitivnější nebo emocionálnější, není -li to přehnané slovo.

Spíše než podrobným zkoumáním historie popkultury se nechává unést čistě estetickými vlnami osmdesátkového popu. Je jenom logické, že jej kombinuje se sofistikovanou elektronikou, připouští ke svým skladbám jako remixéra Daniela Lopatina (Oneohtrix Point Never, Ford & Lopatin) a inspiruje se v současné taneční hudbě. Základní pocit vyvolaný rozostřeností vokálů je ale pevně vestavěný do zdi z klasického popu osmdesátých let. Právě tahle stylizace je současným kritikům obracení se do minulosti nejprotivnější. Nejčastěji reagují slovy, že „podobně otřesného popu si dost užili v osmdesátých letech“ a není tedy potřeba jej znovu přivolávat na scénu. Mladí posluchači nezatížení autentickým prožitkem minulosti jej ale vnímají takový, jaký doopravdy je – nepřiřazují si k němu osobní zážitky a jsou tedy schopní si jej užít bez postranního utrpení.

Laurel Halo na svoji debutovou dlouhohrající desku ještě čeká – a přestože jsou zmíněná dvě EP rozhodně pozoruhodná, bude ještě napínavé sledovat, jestli dovede ze svého přístupu k věci vytěžit relevantní nahrávku. Potenciál tu rozhodně je, stejně tak ale poměrně dlouhá řada kritiků, kteří k podobně laděné hudbě přistupují a priori nesouhlasně.

Hype Williams: „hipsterské ptákoviny bez koncepce“

Na omezeném prostoru nelze obsáhnout celou práci labelu Hippos In Tanks za rok 2011, jako třetí a poslední pilíř jejich tvorby tedy volíme projekt Hype Williams. Ten pracuje podobně jako James Ferraro s myšlenkou fiktivní hudby (tedy hudby, u které na první poslech není zjevné, jestli je stará třicet let, jestli vznikla jako hudba k reklamě nebo jestli funguje jako regulérní album), rozdíl je v tom, že „fiktivní“ je v případě Hype Williams celý projekt.

Podobně jako celá řada ostatních elektronických hudebníků se Hype Williams zaštiťují anonymitou a nechávají za sebe promlouvat jenom hudbu. Ta je v jejich případě skutečně postmoderní kombinací easy-listening melodií, preludií na lo-fi klávesky a zašmodrchaným tlukotem levných beatů. Podle reakcí české blogosféry jde o „hipsterské ptákoviny bez koncepce“, případně „paskvil bez zvukové kvality a nápadů“.

Jejich loňské album pojmenované One Nation je neuchopitelné, jako takové ale možná ze všech zmiňovaných desek nejlépe ilustruje, jakým směrem se label Hippos In Tanks ubírá. Nechává prostor k interpretaci doširoka rozevřený, brání se rychlým soudům. Neservíruje na podnose skvěle udělanou, nápaditou a k okamžité konzumaci určenou hudbu. Spíše klade otázky, naviguje posluchače, svoji navigaci ale směřuje do míst, kde už se každý člověk musí zorientovat sám.

Doporučený poslech:

James Ferraro – Far Side Virtual (Hippos In Tanks 2011)

Laurel Halo – Hour Logic EP (Hippos In Tanks 2011)

Hype Williams – One Nation (Hippos In Tanks 2011)

Autre Ne Veut – Body EP (Hippos In Tanks 2011)