Brněnský zvukový mistr Jan Košulič je významně podepsán pod další nahrávkou pro prestižní americký label Navona Records. Po albu Jesse Passeniera Fight For Light (Works for piano, mallets & orchestra) produkoval, editoval, mixoval a masteroval nové autorské album francouzského akordeonisty Richarda Galliana, jež pod názvem Madreperla nahrál s Jihočeskou filharmonií.
Pro kariéru Richarda Galliana (nar. 1950) bylo rozhodující setkání s argentinským skladatelem a bandoneonistou Astorem Piazzollou v roce 1980. Pod vlivem jeho tango nuevo vytvořil Galliano nový styl – new mussette. Doposud nahrál pod svým jménem více než padesátku titulů a v portfoliu jeho jazzových spoluhráčů figurují taková jména jako Chet Baker, Ron Carter, Charlie Haden, Joe Zawinul, Gary Burton, Jan Garbarek, Paolo Fresu, Enrico Rava, Miroslav Vitouš, George Mraz, Michel Portal či Anouar Brahem. Ve světě soudobé vážné hudby spolupracoval zhusta s Nigelem Kennedym a celou řadou symfonických a komorních těles. A jedním z nich je i Jihočeská filharmonie. Ta se s francouzským akordeonistou představila již v lednu 2019 koncertním programem Od Debussyho až po Edith Piaf a již tam zazněla i La Petite Suite Francaise, jež otevírá recenzované album. Tehdy dirigoval Jan Talich. Nyní se taktovky ujal šéfdirigent Miran Vaupotić z Chorvatska.
Akordeon svým zvukem vskutku vytváří obrazy dlážděných pařížských ulic lesknoucích se jako perleť. Nejenže je nahrávka plná barev a jiskření, ale díky inspiraci tanečními styly jako pavana, mazurka, milonga, forró, valčík atd. získala na pohybu, půvabu a elánu. V pětivěté La Petite Suite Francaise orchestr se sólovým akordeonem barvy doslova rozlévá, nechybí taneční rozvernost, impresionistické plochy, ani naléhavost a mysteriózní opar, jako je tomu ve třetí části Esprégle, inspirované hudebním světem Erika Satieho. V další suitě Contrastes se k sólistovi Gallianovi připojuje s kytarou a violoncellem Sébastien Gimiaux, mimochodem jeden z nejuznávanějších představitelů současného francouzského gypsy jazzu. Sedm tanečních stylů napříč věky je poskládáno právě oním kontrastním způsobem, střídání temp vytváří sugestivní tok promělivých barev, nálad a emocí. Za nejzdařilejší pokládám úvodní část Milonga věnovanou Astoru Piazzollovi. Jímavost (zvláště díky violoncellu) se tu střídá s hymničností, melancholie s naléhavostí. Výtečné je Adagio, ponorné, ale s postupně k expresím vzlínajícími smyčci a prosvětlenými party akordeonu a kytary. V Pavane nechybí síla a hutnost v bězích orchestru i sólových nástrojů. Nejsugestivnější je pak následující Fugue/Tango, bohužel trvající pouze krátce (1:42).
Vrcholem svěžího alba je však závěrečný trojlístek skladeb, z nichž každá je věnována některému z hudebníků, kteří měli na autora nejzásadnější vliv. Více než sedmiminutové Tango Ostinato již díky titulu napovídá, že bude založeno na dramaticky strhujícím ostinatu s proměnlivými barvami. Ne náhodou jde o hold Astoru Piazzollovi. Navýsost dramatický útvar je v prostřední části umně odlehčen melancholickou melodií. Balade mélancolique (6:50) je dedikována legendě jazzové foukací harmoniky Tootsi Thielemansovi, převažují romantické barvy, rozechvělá melancholie. A konečně šestiminutová Mazurka Antillaise evokuje hru Eddyho Louisse (1941-2015), francouzského hráče na Hammondovy varhany, s nímž Galliano natočil třeba ceněné album Face To Face (Dreyfus Jazz, 2001). Skladba má až bigbandový říz, bicí nástroje burácí, akordeon svým zvukem i frázováním připomíná hammondky.
Křest měsíc mladého alba proběhne 8. června v 19.00 v kostele sv. Anny v Českých Budějovicích, což je koncertní sál tamní Filharmonie pro 160 návštevníků.
Richard Galliano & South Czech Philharmonic: Madreperla
Navona Records https://www.navonarecords.com/