- Inzerce -

John Zorn: Spinoza

Pro svou hudební poctu klíčovému filozofovi 17. století Benediktu Spinozovi povolal hyperaktivní newyorský skladatel a saxofonista John Zorn ze svého klanu hvězdné jazz-metalové trio Simulacrum i kytarového velmistra Billa Frisella.

Album nazvané prostě Spinoza obsahuje dvě přibližně dvacetiminutové kompozice plné kontrastních nálad, intenzit a žánrových skoků řízených Zornovými akčními dirigentskými metodami. Trio Simulacrum tvoří fenomenální nadžánrový hráč na hammondky John Medeski společně s kytaristou Mattem Hollenbergem a bubeníkem Kennym Grohowskim, kteří s lehkostí přecházejí z jazzových fines až do zatěžkaných hardcorových až metalových riffů. Zaslechneme zde odkazy na jazzrockovou fúzi raných 70. let, formát kapely je blízký například první verzi projektu Lifetime Tonyho Williamse, ale i postupy modernější, ať už jde o postupy řízené improvizace či budování osobitých nálad v repetitivních pasážích. Přítomny jsou také různé liché rytmy vycházející z dlouhodobých Zornových inspirací hudbou blízkého východu, jak je známe třeba z mnoha nahrávek formace Masada.

Inspirace Baruchem Spinozou jsou tu patrně jen volné. Název úvodní skladby Immanence obecně odkazuje k filozofově panteismu a zároveň nás hezky přesvědčuje, že všechny myšlenky skladatele nalezneme opravdu jen v hudbě samotné, bez konceptuálních přesahů. Obě skladby pak mají prezentovat autorský radikalismus vlastní Spinozovi i Zornovi. V kompozici sestavu doplňuje jedinečný kytarista Bill Frisell, vedle jemnějších jazzovějších poloh zde pozoruhodně exceluje i v tvrdě rockových pasážích, když si i vedle Hollenbergových zatěžkaných groovů najde prostor pro rozličné experimenty například s flažolety podpořenými kytarovými efekty. V titulním druhém opusu se k triu připojí pro změnu sám Zorn se svým altsaxofonem, takže se tu dočkáme jak značně expresivních řvavě freejazzových poloh tak i v daném konextu poněkud poťouchle vyznívající lyriky.

Nahrávka je nabita bravurními hráčskými výkony, má vynikající plnokrevný zvuk, takže opravdu platí fráze z tiskové zprávy labelu Tzadik: „Biograf pro vaše uši!

John Zorn: Spinoza
Tzadik (https://www.tzadik.com)


Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.

Zkouška sirén: Sono-fenomenologie

Martin Nitsche a filozofie skrze sluchátka

Výlet do Vaxjö

O Nattramnovi, mýtotvornosti a prasečích nožkách.

David Thomas 1953–2025

Hovnajs. Odešel frontman Pere Ubu, zlý dědek amerického rocku.

Nejde jen o talent, ale hlavně o podmínky

S Barborou Vackovou Gillies o ženách skladatelkách.

Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.