- Inzerce -

John Zorn: Spinoza

Pro svou hudební poctu klíčovému filozofovi 17. století Benediktu Spinozovi povolal hyperaktivní newyorský skladatel a saxofonista John Zorn ze svého klanu hvězdné jazz-metalové trio Simulacrum i kytarového velmistra Billa Frisella.

Album nazvané prostě Spinoza obsahuje dvě přibližně dvacetiminutové kompozice plné kontrastních nálad, intenzit a žánrových skoků řízených Zornovými akčními dirigentskými metodami. Trio Simulacrum tvoří fenomenální nadžánrový hráč na hammondky John Medeski společně s kytaristou Mattem Hollenbergem a bubeníkem Kennym Grohowskim, kteří s lehkostí přecházejí z jazzových fines až do zatěžkaných hardcorových až metalových riffů. Zaslechneme zde odkazy na jazzrockovou fúzi raných 70. let, formát kapely je blízký například první verzi projektu Lifetime Tonyho Williamse, ale i postupy modernější, ať už jde o postupy řízené improvizace či budování osobitých nálad v repetitivních pasážích. Přítomny jsou také různé liché rytmy vycházející z dlouhodobých Zornových inspirací hudbou blízkého východu, jak je známe třeba z mnoha nahrávek formace Masada.

Inspirace Baruchem Spinozou jsou tu patrně jen volné. Název úvodní skladby Immanence obecně odkazuje k filozofově panteismu a zároveň nás hezky přesvědčuje, že všechny myšlenky skladatele nalezneme opravdu jen v hudbě samotné, bez konceptuálních přesahů. Obě skladby pak mají prezentovat autorský radikalismus vlastní Spinozovi i Zornovi. V kompozici sestavu doplňuje jedinečný kytarista Bill Frisell, vedle jemnějších jazzovějších poloh zde pozoruhodně exceluje i v tvrdě rockových pasážích, když si i vedle Hollenbergových zatěžkaných groovů najde prostor pro rozličné experimenty například s flažolety podpořenými kytarovými efekty. V titulním druhém opusu se k triu připojí pro změnu sám Zorn se svým altsaxofonem, takže se tu dočkáme jak značně expresivních řvavě freejazzových poloh tak i v daném konextu poněkud poťouchle vyznívající lyriky.

Nahrávka je nabita bravurními hráčskými výkony, má vynikající plnokrevný zvuk, takže opravdu platí fráze z tiskové zprávy labelu Tzadik: „Biograf pro vaše uši!

John Zorn: Spinoza
Tzadik (https://www.tzadik.com)


Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.

Mihotání Lizy Lim

Extatické zakoušení v hudbě australské skladatelky.

Opery na tenise i v hotelu

Sedm novinek se chystá na New Opera Days Ostrava.