- Inzerce -

Johnny Chang – Stefan Thut: Two Strings and Boxes

Nahrávky švýcarského labelu Flexion Records o svém charakteru prozrazují mnohé již svým standardním obalem využívajícím vždy obsahu odpovídající zrnité materiály. Byly zde již smirkové papíry různých hrubostí a barev, nejnovější album je však uloženo v hapticky příjemném tvrdém papíru velmi světlé neurčité barvy s velejemnou kazovitostí.

Kompozici švýcarského skladatele a violoncellisty Stefana Thuta tento obal charakterizuje nadmíru trefně. Two Strings and Boxes pracuje s minimálním instrumentářem – dvě jednostrunné citery (umístěné kvůli zvuku na krabicích), které Thut společně s Johnnym Changem rozeznívají různými objekty či elektromagnetickými smyčci e-bow, minimální je i celková dynamika, tektonika a vůbec všechno. Čtyřicetiminutový koncertní záznam z loňského června ze švýcarského Solothurnu šumí či popraskává mezi pianissimem,  pianissimem pianissimem, pianem possibille a vždy relativním tichem. Komentátor Vital Weekly dokonce přiznává, že si při psaní recenze nahrávku raději přemasteroval, domnívám se ale, že tím jí značně ubral na radikálnosti.

Skladba si aristokraticky nárokuje stoprocentní pozornost posluchače. Pokud byste při jejím poslechu chtěli dělat cokoli dalšího (včetně psaní recenze na ni či čtení eseje Patricka Farmera přiložené k CD na papírové kartičce), je lepší nahrávku vypnout a efekt bude stejný. Pochopení odměny za čtyřicetiminutové soustředění na různá tichounká zachrastění, zapraskání a občasné dlouhé sinusové tóny vzniklé rozezněním jedné či párkrát i naráz obou strun pomocí e-bow, je však záležitost ještě více individuální, neboť objektivně tu k žádné katarzi nedojde. Sledovat dokonalé soustředění, disciplínu a preciznost obou hudebníků na koncertě bylo zajisté něco jiného, samotná nahrávka však k představám tímto směrem nějak výrazně nevybízí, snad kromě momentu, kdy se k duu přidají svými hlasy nějací náhodní kolemjdoucí (nelze se divit, že si koncertu nevšimli) a kteří teprve prozradí hutné echo koncertního sálu.

Tuto skladbu si nevydrží poslechnout celou jen tak někdo, možná, že i když ji bude vlastnit na CD, jednom z číslované stojednasedmdesátikusové edice. Zachová si tak tajemnost, která se však důkladným prozkoumáním příliš nezmenší. A to vše i při faktu, že podobně znějících desek vzniklo na poli experimentální hudby již nespočetně. Kompozice (i když nevíme, co v ní bylo komponováno) Two Strings and Boxes nám připomíná diskurz o neopakovatelnosti ve všech faktorech našeho bytí, více než řada podobné hudby a samozřejmě opět a vždy pokaždé trochu jinak.

Johnny Chang – Stefan Thut: Two Strings and Boxes
Flexion Records (www.flexionrecords.net)


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.