Nahrávky švýcarského labelu Flexion Records o svém charakteru prozrazují mnohé již svým standardním obalem využívajícím vždy obsahu odpovídající zrnité materiály. Byly zde již smirkové papíry různých hrubostí a barev, nejnovější album je však uloženo v hapticky příjemném tvrdém papíru velmi světlé neurčité barvy s velejemnou kazovitostí.
Kompozici švýcarského skladatele a violoncellisty Stefana Thuta tento obal charakterizuje nadmíru trefně. Two Strings and Boxes pracuje s minimálním instrumentářem – dvě jednostrunné citery (umístěné kvůli zvuku na krabicích), které Thut společně s Johnnym Changem rozeznívají různými objekty či elektromagnetickými smyčci e-bow, minimální je i celková dynamika, tektonika a vůbec všechno. Čtyřicetiminutový koncertní záznam z loňského června ze švýcarského Solothurnu šumí či popraskává mezi pianissimem, pianissimem pianissimem, pianem possibille a vždy relativním tichem. Komentátor Vital Weekly dokonce přiznává, že si při psaní recenze nahrávku raději přemasteroval, domnívám se ale, že tím jí značně ubral na radikálnosti.
Skladba si aristokraticky nárokuje stoprocentní pozornost posluchače. Pokud byste při jejím poslechu chtěli dělat cokoli dalšího (včetně psaní recenze na ni či čtení eseje Patricka Farmera přiložené k CD na papírové kartičce), je lepší nahrávku vypnout a efekt bude stejný. Pochopení odměny za čtyřicetiminutové soustředění na různá tichounká zachrastění, zapraskání a občasné dlouhé sinusové tóny vzniklé rozezněním jedné či párkrát i naráz obou strun pomocí e-bow, je však záležitost ještě více individuální, neboť objektivně tu k žádné katarzi nedojde. Sledovat dokonalé soustředění, disciplínu a preciznost obou hudebníků na koncertě bylo zajisté něco jiného, samotná nahrávka však k představám tímto směrem nějak výrazně nevybízí, snad kromě momentu, kdy se k duu přidají svými hlasy nějací náhodní kolemjdoucí (nelze se divit, že si koncertu nevšimli) a kteří teprve prozradí hutné echo koncertního sálu.
Tuto skladbu si nevydrží poslechnout celou jen tak někdo, možná, že i když ji bude vlastnit na CD, jednom z číslované stojednasedmdesátikusové edice. Zachová si tak tajemnost, která se však důkladným prozkoumáním příliš nezmenší. A to vše i při faktu, že podobně znějících desek vzniklo na poli experimentální hudby již nespočetně. Kompozice (i když nevíme, co v ní bylo komponováno) Two Strings and Boxes nám připomíná diskurz o neopakovatelnosti ve všech faktorech našeho bytí, více než řada podobné hudby a samozřejmě opět a vždy pokaždé trochu jinak.
Johnny Chang – Stefan Thut: Two Strings and Boxes
Flexion Records (www.flexionrecords.net)
