- Inzerce -

Klaus Lang: Organ Works Vol. 2

Rakouský skladatel Klaus Lang umí psát hudbu tichou a jemnou. To ale není případ dvou skladeb vydaných na čtenářům HIS Voice známé značce God Records. Máme zde dvě studie na téma „varhany a jak z nich dostat co nejdrtivější zvuk“. Pravda, první minuta první skladby – ABD (1995) – je naplněna jemným akordem. Pak se ale přepnou rejstříky a okenní tabulky se rozvibrují. Akordy se mění pomalu, asi každou minutu se přidá či odebere jeden tón, takže máme pocit nehybné zvukové masy. Ve střední části se zvuk opět přepne do jemnějších, zároveň ale disonantnějších barev, finále je však opět rozvinuté do plné síly.

Druhá strana – melrose abbey (1995) je proměnlivější, spíše než jednoduše „položené“ akordy se tu splétají linky a ukazuje se, jakých rejstříků je nástroj schopen. Nenést album nadpis Organ Works, nebylo by chvílemi těžké uvažovat o analogových syntezátorech. Tóny se střetávají v těsných soubězích, tahají za uši a vytvářejí bohatství kombinačních tónů, zvuk se rozšiřuje nahoru i dolů jako vějíř, takže kolem patnácté minuty zní pravděpodobně každá píšťala, která byla k dispozici. Nějakých deset minut pak hudba dohasíná do sférického pískotu. První skladba je esencí varhanovitosti, je to zvuk u něhož si můžeme představovat soudný den, otvírání hrobů, mohutné klenby (doplňte další klišé dle vlastních preferencí), druhá jde naopak proti a ukazuje nástroj z jiného úhlu. Obě pak spojuje specifické nakládání s časem – tedy zpomalení jeho plynutí, abychom zvuk důkladně procítili.

Klasu Lang v komentářích ke své hudbě odmítá spojovat tóny s nějakými předem danými významy, chce pozorovat tóny a jejich průběh v čase. U nástroje tak zatíženého historickými a kulturními asociacemi jako varhany se samozřejmě těžko můžeme asociacím vyhnout, řekl bych ale, že to není na překážku. Ruiny opatství ve skotském Melrose, k nimž snad odkazuje název druhé ze skladeb, získávají s touto hudbou zajímavé mimozemské nasvícení.

 

Klaus Lang: Organ Works Vol. 2

God Records (www.godrec.com)

 


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.