Knyaz Mishkin: 20 km

  

Knyaz Mishkin: 20 km
Clinical Archives (www.clinicalarchives.blogspot.com)

Poslední dobou se o Bělorusku mluví především v souvislosti s přinejmenším nepříznivou politickou situací, a tak má člověk o to větší radost, když se k němu dostane nahrávka tamního free jazzu (ne, že by nahrávka free jazzu nepotěšila odkudkoliv). U formace Knyaz Mishkin, která v roce 2001 vystoupila na festivalu Alternativa a o jejichž předloňském audiovizuálním albu Pasiarod HIS Voice také informoval, je to navíc deska komemorující dvacetileté výročí existence skupiny.
Nejvýraznější postavou i zakládajícím členem je kytarista Lavon Narushevich, jehož zvuk se často blíží spíše rocku než jazzu, přestože zkreslení se od něho za celé album dočkáme jen na pár místech, a to ještě v hodně zmírněné podobě. Až neuvěřitelně přirozeně však zachází se smyčkami a ozvěnami, z nichž často vytváří celou sonickou i rytmickou paletu, do které ostatní nástroje vstupují s větší či menší koherencí. Obvzlášť citlivě si počíná bubeník Uladzimier Krauchanka v první skladbě.
Nebezpečím smyček je strnulost přechodu od jednoho bloku k druhému a při živém hraní se tento problém ještě komplikuje. Hraní s looperem pak někdy může vypadat jako vrstvení zvuků, které kompozici vygraduje a v tom momentu buďto skladba končí, nebo se stěna smyček ztratí a staví se od znova. Narushevich se s touto potíží vypořádal znamenitě; přechody jsou čisté a často svou nenuceností překvapí, ale rytmická stejnotvárnost, jakou smyčka často vytvoří, zůstává. I druhý perkusista Jury Pauloski hraje především pro celek, na skladbě Charcoal vyplní své místo dokonale funkčním způsobem – v introdukční pasáži bez loopů hraje volněji, poté narušuje pořádek daný smyčkami, nenuceně přejde ke štětkám na malém bubínku a nakonec, po delší odmlce, dodá zobcové flétně Jauhiena Chitraka zvířecí ráz.
Na desce se pak objeví ještě dva výrazné vybočující prvky, elektronika a zpěv ve skladbě Sublimate. Po „ruch-šumové“ introdukci se objeví až překvapivě přímočarý beat, který ale zůstává v pozadí za zajímavě se opakujícími vysokými výstřelky tónového generátoru, a nakonec ustupuje zpěvu Ireny Katvickayi. Ta zosobňuje, společně s některými pásažemi dechových nástrojů v ostatních kusech (například již zmíněný „zvířecí“ závěr v Charcoal), lidovou inspiraci souboru. Přebírat z místního folklóru se dnes už může jevit jako klišé, ale Knyaz Mishkin to dělá příjemným způsobem, bez přebujelého respektu k dané tradici ale zároveň bez destrukčního strukturalismu a rozebrání; naopak, vytváří krásný dialog hlasu s klarinetem, který kontrastuje s elektronikou, kytarou a bicími, jež jsou pevně zasazené v současné improvizované hudbě.
Největším problémem desky je i přes Narushevichovu mistrovkou práci občasná blokovost skladeb, která vychází z častého použití loopů. Opakovaná smyčka může připomenout minimalismus bez předchozího naplánování (zvlášť díky velmi přesnému opakování kterého daného zvuku), ale často zní až příliš repetitivně a bez logické rezoluce. Na desce je však spousta obdivuhodných momentů, ať už Narushevich ustoupí do pozadí nebo vytvoří základ pro ostatní hráče, jež se s úkolem vypořádávají velmi dobře.
Nahrávka 20 km je dostupná zdarma na webu ruského netlabelu Clinical Archives.