- Inzerce -

Lawrence English: Wilderness of Mirrors

Lawrence English: Wilderness of Mirrors

Room40 (room40.org)

 

Australský kurátor, organizátor, tvůrce terénních nahrávek, skladatel a osnovatel labelu Room40 Lawrence English prezentoval u příležitosti patnáctého výročí vzniku jeho vydavatelství svou tvorbu v rámci pražského festivalu Spectaculare 22. ledna 2015 v Centru současného umění DOX a základem jeho produkce byly právě motivy z nejnovějšího opusu Wilderness of Mirrors. Ty v živém provedení ohromí zejména sošnou monumentálností a místy přebuzeným zvukem, jejich skutečnou hloubku a vrstevnatost ale oceníte až při soustředěném domácím poslechu.

Sám titul alba v sobě skrývá celou přehršli významů počínaje diskomunikací mezi tajnými službami znepřátelených stran v době studené války až po současné vykořisťovatelské praktiky mocenských aparátů a multiplexů. Těch konotací a mutací významu je zde však mnohem víc. Při čtení poznámek na internetu jsem nakonec jako klíčové slovo našel iteraci, tedy v principu opakování určitého procesu v měnícím se kontextu. To je základem nejen filozofické roviny díla, ale de facto i jeho hudební struktury. English vychází ze svých field recordings a přetavuje je a splétá do ambientních ploch, v nichž od prvotního zvuku dochází ve výsledku k nesmírným posunům. Pokud se odmyslíte od onoho (rozhodně ne nepodstatného) morálního apelu upozorňujícího na zrůdnost určitého lidského konání, může vám tahle hudba evokovat geologický vývoj planety s veškerým jeho vrásněním, střety ploch, rozpady i propady nebo mikrokosmos evolučního procesu. Je v tom spoustu děsivých momentů i zázraky zrození, transcendence, která přináší zmar i nový život.  Ve všech kontextech převažuje spíše ona apokalyptická esence všehomíra, ale jakési katarzní střípky by se tu snad našly.

Můžete však na Wilderness of Mirrors nahlížet čistě z Englishova dobrozdání, že mu velkým inspiračním zdrojem byla zkušenost s velice hlučnými koncerty kapel jako Swans nebo My Bloody Valentine a snažil se nějak napodobit extrémní hustotu vibrací přenášených zvukem, které jejich vystoupení provází a působí na váš vnitřní sluch i tělesný pocit. To se mu právě daří při živé prezentaci, kdy vše vnímáte impulsivně a na rozebírání nuancí a konotací nemáte kdy.  Takhle to taky funguje perfektně. Vlastně to můžete reflektovat jakkoliv, protože sám English jasně říká, že jde o reflexi na reflexi.

Třešničkou na dortu je, že špetičkou do tohoto sonického mlýna přispěla i bravurní perkusistka Vanessa Tomlinson, která se loni představila v Praze v rámci sympózia vs. Interpretation. Její koncertní basový buben a zejména tam-tam zde hrají sice roli jakýchsi nanobakterií, ale když si dáte práci, tak je tam zaslechnete.


Planeta Eraserhead

Performativita hluku v lynchovském projektu Xiu Xiu.

Zkouška sirén – Kam pro písně?

Staré a nové cesty ke zlidovění.

Zvuk a čas bez významových nánosů

Přitáhnout umělce formátu Klause Langa doprostřed Žižkova se nedaří zas tak často. Miroslavu Beinhauerovi a Atriu Žižkov se to povedlo a využili tuto příležitost naplno.

Most mezi dvěma světy

Žádná vanilka a žádná komfortní zóna v hudbě Hümy Utku.

Hermovo ucho – Art of Duo

Konfrontace jako modus operandi, naslouchání kozíma očima a další zprávy z Tokia.

Ensemble Terrible deset let na scéně

O studentském tělese, které je zároveň intermediální platformou.

Michal Kořán: Endemitní modrá ještěrka

Od xeroxu a propisotu k bandcampové knihovně. Rozhovor se stočí i k přednostem sluchátek a důležitosti vypalování alespoň malého počtu CD-R.

Zkouška sirén – hudba z rukavičky

Technologické ambivalence Laetitie Sonami

Slzy jsou v pořádku…

S Ondřejem Skovajsou o romských písních a projektu Giľora.

Operní pocta „odlišné“ prominentce

V díle o tíživém osudu Rosemary Kennedyové otevírají tvůrkyně důležitá témata, které akcentují zvukově atraktivní hudební složkou.