Le String’Blö je mladá formace ze švýcarského Lucernu, která se nebojí kombinovat postupy jazzu a jazzrocku s divočejší elektronikou a experimentálními improvizačními technikami. Již tři roky se pohybuje nejen na tamější jazzové scéně a v letošním roce spatřilo světlo světa jejich debutové album na velmi aktivním švýcarském labelu Veto Records.
Autorsky se na repertoáru kapely podílejí především oba hráči na dechové nástroje, Lino Blöchlinger (altový a basový saxofon) a Sebastian Strinning (tenorsaxofon, basklarinet), ovšem v takovémto konceptu je třeba rovnocenná spolupráce všech se všemi. Je to jasné od úvodního titulního tracku. Jedná se o ukázkovou přehlídku možností toho, co si lze představit pod fúzí soudobých pojetí jazzu, rocku a elektronické psychedelie. Sound je blízký kontextu pionýrským fusion projektům ze sedmdesátých let typu Lifetime nebo raných Weather Report, nejvíce k nim posluchače přivede často zkreslované či ring modulatorem proháněné Rhodes piano pod rukama Roberta Domeniconiho. Ovšem kompozice respektují také historičtější jazzové éry a vycházejí i z reflexe soudobých podob elektronické hudby, nejen té ambientnější nebo noisovější, ale i z rytmů poučených taneční a post-taneční scénou. Ve všem Le String’Blö nacházejí osobitý rukopis a v technikách souhry zmíněné předešlé generace jen tak mimoděk už dávno převyšují.
Objeví se skoro až zornovsky řezavé saxofonové improvizace i velice klenutá melodická témata, citlivé psychedelické plochy, skoro až mathmetalově propočítaná rytmickomelodická unisona, specifická modalita, to vše za sebejistě šlapající rytmiky Urbana Lienerta (baskytara) a Reta Eisenringa (bicí). Zvukový prostor nahrávky jako by vždycky co chvíli obletěl a obhlédl duch Sun Ra a dodával zvuku kapely magický či kosmický přesah.
Každá ze skladeb si nachází vlastní způsob zpracování zmíněných inspirací. Například skladba Peacock začne jako ambientně laděná značně neidiomatická improvizace dechů, přes postupné freejazzové houstnutí se ale převalí vlna plného kapelového zvuku s velmi syntetickou a nervní basou, z volných ploch se postupně vyvrbí precizní témata s nakonec dokonale proarnažovaným razantním finále. Tak by šlo popisovat každou další skladbu jako plnou různých skvělých nápadů a barevných kombinací s velmi expresivní a skvěle groovující rytmikou a nečekaným formálním vývojem.
Tato kapela ukazuje, že důležité není nějaké žánrové vymezení, ale že v teamu jde hlavně o nalezení vzájemné komunikace. Společný projev Le String’Blö je strhující. A v poslední kompozici Skeps ještě předvede, jak si umí ve zhruba první polovině sedmiminutové plánu poradit skoro jen s táhlou, freejazzově intenzivní chorálností při stále stupňující se psychedelii. Zde je snad nejsnazší rozpoznat, kolik rozdílných výrazů a témbrů umějí tito instrumentalisté mezi sebou nakombinovat a jak citlivě si v nich mohou mezi sebou komunikovat, přestože některé kombinace, pro které se zde nadchnou, lze s radostí ohodnotit jako radikální, ale vždy bravurní.
Toto perfektní album nám poskytuje další pádný důvod, proč produkci švýcarského vydavatelství Veto Records bedlivě sledovat.
Le String’Blö: March for Nature
Veto Records (https://www.veto-records.ch)