Festival Struny podzimu vstupuje letos do svého dvacátého ročníku, jehož program byl před pár dny zveřejněn. Že půjde o kombinaci starší i novější vážné hudby, jazzu a tradiční hudby různých kultur, už není překvapením, minimálně dva kousky lze opravdu považovat za důvod, abychom se těšili na podzim už od jara.
Zdeněk Liška je uznáván jako výjimečný tvůrce, který ve „služebné“ roli filmového skladatele dokázal vytvořit hodně originální hudby. Kromě filmů ovšem bylo docela těžké se k té hudbě dostat. V posledních letech se tato mezera začala zaplňovat třeba díky londýnskému vydavatelství Finders Keepers. A koncertně se Liškovy hudby dočkáme na Strunách podzimu, kde soubory Baborák Ensemble a Martinů Voices provedou hudbu k filmu Markéta Lazarová v úpravě Petra Ostrouchova.
Druhá pozoruhodnost se odehraje v památníku Vítkov. Vokální soubor Theatre of Voices zde provede skladbu Stimmung Karlheinze Stockhausena. Skladatel, který v padesátých letech ztělesňoval radikální modernismus a od sedmdesátých let rozvíjel megalomanské operní projekty s kosmickými přesahy, přišel v roce 1968 s částečně improvizovaným rituálem pro šest zpěváků. V partituře se mísí jména božstev z celého světa, Stockhausenovy vlastní texty, alikvótní zpěv i recitace připomínající mantry. Přibližně hodinové dílo je možná nejlepším vstupem do Stockhausenova díla a rozhodně hypnotickým zážitkem. Kdoví, zda se při něm na Vítkově nezhmotní duch Klementa Gotwalda, jehož mumie tam kdysi odpočívala.
Stimmung je v programu Strun podzimu prezentováno jako „přídavek“ ke koncertu z děl amerického postminimalisty a člena uskupení Bang on a Can, Davida Langa, na kterém zazní jeho Little Match Girl Passion a Ark Luggage. Je to pochopitelné vzhledem k tomu, že Lang bude provedení osobně přítomen. Na druhou stranu slyšet Stimmung naživo bude – alespoň pro mě – ten hlavní důvod k výstupu na Vítkov.
Celý program Strun podzimu je zde.