- Inzerce -

M/Á/J: První květy

Vydavatelství Polí5 je nezaměnitelné. Spojuje zdánlivě nespojitelné a vytváří příležitosti pro nečekané souvislosti. A nyní pod máchovským názvem M/Á/J poskytlo příležitost triumvirátu známých protagonistů domácí alternativní hudební scény, aby vyrukoval s kompaktem První květy (kterýžto název může být předtuchou i pro květy druhé a další).

Elektronik, pianista, perkusista a hráč na syntezátory Michal Kořán (zde ještě s basou a EWI, viz Kora et le Mechanix, Richter Band nebo Orloj snivců), houslistka, elektronička a vokalistka Agnes Kutas (viz Fililibi, Mamapapa banda nebo spolupráce s Janou Lewitovou) a baskytarista Josef Jindrák (viz Skrytý půvab byrokracie, Ruce naší Dory nebo Kolena) nahráli v Kořánově studiu Blue Lizard v dubnu až červnu 2019 sedm kompozic, které podle mne zcela markantně charakterizuje zálistná fotografie v bookletu, předjímající zaujaté vynořování všech přítomných témat. Což by se v této podobě neobešlo bez čtvrtého spolulegendárního účastníka seance – producenta Pavla Richtera, který zasáhl do čtyř skladeb vervně i jako hráč na syntezátory, elektrickou kytaru a kontrabas. Pojem vervně musí být přitlumen vzhledem k celku, spíše jde o zautajované nervnosti alba.

Hned počáteční Iam se vzedme s nakynutou tajnosnubností, kterou rozproudí obzorňující a průzorující klavír a – především – naladivě odemyká Kutasino tajemné vokalizování, nenamátkové, naznačované i zatěkávané ve svojsky svéprávném jazykovém znění (nebo spíše vyznívání). Hlas je obemykán stáložárností hudebních výkyvů, zaplňovaných tu vydůrazněným rozmarňováním, tu poroztřesenou slavnostností. Proklepávaná nábojnost/zábojnost prohmatně krouživé Polární záře je šírostně i dumavě zprotikladňována, vydusávána i pozábušněna, rozobjímaný vokál se tímto průsakujícím závršněním prodírá, má svou naléhavost, která s celkem téma svornostně odhaluje až do velebivosti. Rozhlíživě naznačovaná, zátočinová, leč nevytočivá je Neobyčejná procházka, je vybobtnávaná, rozkypřovaná, ba vykřesávaná, slídivě vyzíravá i zase pohnutlivě pronamátkovaná; hlas, který by mohl/měl situaci proklidnit, přechází až do nebetyčného vzrušení, odcházejícího do vírného upokojování. Hlukové vyhmatňování uvádí do Krajiny odlivu, souběžňující na(d)sazování je skutečně odlivně pooddalované do šíravé průtočnosti. Jako by se hudebníci dohodli, že nás budou udržovat v napětí, a přitom nebudou zhmotňované znávalňování řešit, že je (pouze?) zakurátní, pročábrují a zazávojní. V tomto okamžiku jako by si muzikanti uvědomili, že je čas na rozjasnění, a proto poodkryli cvrlikavé žouželení Ranní písně, ligotavě ptáčnivé a probudivě vyhvízdněné, záminkově obhlíživé. Jistě, toto nabídnuté jitro je zjitřené, ale pokojně, je spíše zprůtažněné. Svoji magičnost má i V mlze, hlasově sdělné a ztitěrňovaně dohadovačné, rozkochávané i uvelebované, zprůsvitněné waterphonem hostujícího Petra Nikla, této ikony nečekanosti. Celek skladby je prokouskován, ba protěkáván či prohemžen, což se projeví i v dodatku promlžené varianty, dotajené do posledního zášeptu.

Jako celek má album své jednolité napětí, očividnou snahu upřednostňovat zdání tajemnosti, hudebníci perfektně vědí, co naznačit, co poutajit, co nedopovědět, nikdo se tu neosopí na druhého, všichni naopak bezelstně souputničí. Kdybych chtěl toto ocenění (poněkud) přehnat, tvrdil bych, že tu bylo téměř vše promlčeno nebo zamlženo, prosněno, a přitom s naprostým zaujetím vyjádřeno. V tom je už záblesk geniality. V tom je asi i tato deska přelomová a jako takovou bychom ji měli vnímat.

M/Á/J: První květy
Polí5 (www.poli5.cz)