- Inzerce -

M16: Warzone

M16 je čerstvé domácí noisové duo, které, alespoň pokud vím, působí jen pár měsíců. Skrývá se na za ním hlukový matador NBDY, jenž přibral do party mladého skina s pseudonymem Violent Junkie. Celek tak působí stylem zkušenější soldát – střelec nováček, který zdárně roste do podoby elitního zabijáka. Počin Warzone na první pohled doslova odrovnává typicky noisovou minimalisticko-militaristickou aurou.

V rámci facebookového šumu jsem se dále dočetl, že další kazety mají snad brzy vyjít na americkém labelu Deathbed Tapes, který je známý produkcí extrémního hlukového undergroundu a do jehož zaměření se M16 již samotnými náladami zvukových vibrací dosti stylizují. Pro představu můžeme zmínit počiny jako Vomir, Fecalove, Vomit Arsonist, God is War (Koufar), Controlled Bleeding či Kadaver, což jsou všechno jména, k nimž má duo NBDY-Violence Junkie žánrově blízko, i když oni jsou ještě o stupínek víc primitive-harsh.

Na kazetě Warzone se nacházejí tři tracky (Tunnel Rat, Ambuscade a Last Magazine) žánrového a poměrně prostého násilí. Místo oddělení první stopy od druhé na straně A ovšem v podstatě nerozeznáte. V tu chvíli vám už totiž pískání přijde jako běžná součást života, podobně jako to má mariňák se vzdálenými výbuchy a ikonickým „kakakaka“ nepřátelského kalašnikovu. Zajímavé ovšem je, že duo nejprve vypustilo do světa remixovanou verzi celé nahrávky, schválně si ji zkuste mezi tím vším materiálem porovnat. Vsadím se, že budete zmateni a tedy extrémně náchylní k nečekanému přepadu.

Zvukově je nicméně dílo v té či oné podobě rozkročené někde mezi klasických delším harsh noisem a ofenzivnějším rámusem, tzv. cut up noise. Nelze říci, ze by se jednalo vyloženě o přístup „puštěná bruska,“ zároveň je však počin pravděpodobně cíleně okraden o případné výraznější nápady, které by jej snad mohly obohatit či učinit přitažlivějším pro širší posluchačstvo. Manifestační heslo za nahrávkou „No scene no problem“ tady nepůsobí jako póza, nýbrž prezentuje samotné hudební vyjádření. Nutné ovšem dodat, že zpětně zveřejněná digitální verze na bandcampu má co do bolestivosti daleko účinnější efekt. I v rámci „něžnější“ kazetové edice ovšem platí pro NBDYho již jednou užité shrnutí „doposlouchat to je výzva.“

Grafika ořezaná až na dřeň je pak finálním potvrzením odtažitosti počinu, kdyby to náhodou někdo ještě nechápal. Na odvážné čeká minimalistický fetiš zbraní americké provenience doplněný o nečitelný leták Vietcongu, na němž se praví, že imperialistická M16 je podřadná kalašnikovu, což musím označit za mile přiznanou skutečnost. Věc je natolik „neumělecká“ a „neestetická“, že autorům bez problémů věříte ty dva lehce natvrdlé imperialistické soldáty z jižních amerických států, kteří jsou zaseklí v bažině na pozicích a dlouhodobě bez mrdu, tedy s nutkáním páchat iracionální násilí. Bez eufemismů uzavřeno – fajn okrajový nápad, jenž stojí za pozornost.

M16: Warzone
noscenenoproblem https://noscenenoproblem.bandcamp.com


Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesátlet existence.

Zkouška sirén: Sono-fenomenologie

Martin Nitsche a filozofie skrze sluchátka

Výlet do Vaxjö

O Nattramnovi, mýtotvornosti a prasečích nožkách.

David Thomas 1953–2025

Hovnajs. Odešel frontman Pere Ubu, zlý dědek amerického rocku.

Nejde jen o talent, ale hlavně o podmínky

S Barborou Vackovou Gillies o ženách skladatelkách.

Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.