- Inzerce -

Magnetic River

Magnetic River

Aural Terrains (www.auralterrains.com)

 

Aténský skladatel a zvukový experimentátor Thanos Chrysakis si před pěti lety založil vydavatelství Aural Terrains jako základnu pro výzkumy na pomezí kompozice a improvizace, elektroniky a nestandardních způsobů hry na akustické nástroje. Letošní CD Syneuma, na němž se k Chrysakisovi připojili James O’Sullivan a Jerry Wigens, jsme již recenzovali. Na albu Magnetic River se k nim připojili ještě Sébastien Branche, Tom Soloveitzik a Artur Vidal. Obsazení se třemi saxofony (Branche, Soloveitzik, Vidal) a klarinety (Wigens), klavírem hraným zvenku i zevnitř, s elektronikou a kytarou nabízí nepřeberné zvukové možnosti. A velkým kladem nahrávky je, jak se přitom všichni zúčastnění dokáží držet zpátky. Chrysakis sám tu tentokrát není v roli skladatele, ale jen členem v kolektivu improvizátorů, v jedné z pěti bezejmenných částí si dokonce dopřeje pauzu.

Témbry saxofonů a klarinetů jsou tu dominantní, ovšem přesně určit zdroj zvuku je občas problém, stejně jako odpověď na otázku, jak moc intervenuje Chrysakisova elektronika. Osamělý závan vnějšího světa přináší krátký vstup nesrozumitelného hlasu (snad z televize), nápadnější efekty nikde růžky nevystrkují. Když se všichni hráči ztiší a vyluzují sotva slyšitelné šelesty, rozdíly mezi zvuky nástrojů se zmenšují, jako bychom porovnávali padesát odstínů šedi. Právě přesuny mezi sférami zvuků již skoro neslyšitelných a zvuků znělých je jednou důležitou osou celé nahrávky. Tou druhou jsou přechody mezi statickými plochami, v nichž se hlasy potkávají v někdy až překvapivě libých a harmonických souzvucích, často spojených s pravidelným rytmickým podkladem jakéhosi škrábání, chrastění, ťukání, a oblastmi rozpadu a chaosu, kde na sebe zvuky poštěkávají, pravidelnost a plynulost se ztrácí, klid je zneklidněn. Každá z částí opíše mezi těmito póly křivku a jedna přechází téměř nepostřehnutelně v druhou. Mezi sytostí a vybledáváním, klidem a jeho rozkladem utečou necelé tři čtvrtě hodiny velice rychle a s každým dalším poslechem lze odhalovat nové a nové detaily.


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.