Holandský hudební pokušitel Alan Gunga Purves, zvaný též kvíkologista, je nepřeslechnutelný na albech, pod kterými jsou podepsáni Palinckx, Ernst Reijseger, Noël Akchoté, Sean Bergin, Kraakgeluiden, Jorrit Dijkstra a další. Jeho sólové album Hide + Squeak jsme zde recenzovali nedávno. Pro album Food Foragers (nahrané v červnu 2017 v amsterodamském Warning studiu a vydané na baselských Unit Records), se Purves spojil s flétnistou Markem Albanem Lotzem. Toho známe nejen z CD Solo Flutes, ale i jako protagonisty doprovodných Lotz of Music (s nimiž koncertoval i v Havaně) nebo jako souputníka Meinrada Kneera, istanbulských muzikantů včetně Islaka Köpeka a dalších; a neopomeňme ani Lotzův projekt Pendant la Nuit, který Purves obohatil o perkuse, cimbály, marimbu, harmoniku atd. A právě tyto a další perkuse a hračky s nejrůznějšími klaxony, šejkry, kravskými zvonci, darbukou, brim bramem, balakonem, balafonem a podobným harampádím ozvláštňují i na této desce (většinou) základní Lotzovu linku nejrůznějších fléten od basové či altové přes indickou až po tu preparovanou a elektrifikovanou.
Právě pospolitost nutkavé melodičnosti s kladívkovou zvonivostí, hebce navlněné flétny a těkavé rytmičnosti je prostupně zahrávavá, naléhavá i vyzývavá s příměsí tradicionálu (Abu in the Sky), ale i nadsazeně vřavná, rozrychlostněná (chroptání vepře se i zde ozve) do hračkovosti (Hog Time) a jindy rozvíravě potajemňovaná, až mimozemsky náhalnostní, rozčeřeně rozkolísaná i vzájemně prolaďovaná se zamyšlenou uhadovačností a potichlou (ještě lépe: roztichlou) rozbíravostí, zpovzdáleně odbíjenou (což souvisí s titulem Echoes of a Life Hereafter). Vlastně neshledávám značnější rozdíly mezi čísly, podepsanými oběma hudebníky nebo pouze Lotzem, jedině Petal of a Rose vycizeluje odkaz Duka Ellingtona do žvavosti s jemným vehementněním, zapikolovaným flétnovou dotykovostí s rozhoupanou a rozdůrazněnou pohrávavostí tamburíny, kdy jeden hudebník podpírá druhého a zároveň mu oponově oponuje. Ale ještě předtím se kratičce ozve výpučné Piepkuiken, radostně svižné, ba bujné. Meditativně znepokojivá Endurance je v pravém protikladu k tomu sondující, spínající melodii a rytmus v jednolitém běžnění, kdy setrvávající rytmičnost zopakovávaně uzemňuje melodii až do vytracování. A je to Ice Breath, zamrzavě ponuré s náběhově ledovostním profičováním, které střechýlově odkapává, a je to Kingfisher, rozpojivě proklaxonované a chaoticky svíjivé, jež se opět krátce vymezeným časem rozkrouceně propasírovává. Do rozhojdané pohodovosti nás zavede rozcuchané flétnování (trojice těchto nástrojů), rozmetávaně odcepované a proprknované náchylnostním odbíjením (ano, ten mlat a to truhlářství tu přímo cítím) v Back Scratcher, zato skladba River nás unáší do šplounavé náplavnosti, nepeřejově zátočinové, zopakovaně prodlužované melodickými i rytmickými posuny, nahrnovanými do přebernosti. To prknování se vloudí i do Belly Buttons (druhé odezvy tradicionálu), nicméně mění se v mírně rozjařené zafučování, mátořené zcela výlučným hudebním slovníkem a naježované brebentivě ozvučným probíjením do úporné rozdychtěnosti. Co číslo, to jiné rozehrávání, jenom ta vepřovaná (po)hodovost, agresívně výchrochtná, se vetře znovu do titulní skladby, tentokrát s rozmetávavě srocovanou roztryskností, zato s přípodotky pozběsilostní skrumážovosti. Když dochrochtáno jest, rozhicuje nás Hanging Out, rozverně rozbrušované, rozechvívající i zábranové (na střídačku), zakružované i rozkrušované, plné chvátavé, víc: cválavé pohody. Lullaby for Time má s ukolébavkou společný pouze název, natolik jí dnešní čas zachroumává do násilnosti, až násilnickosti, je rozehrána do zbrázdněnostné zaplnivosti a ochrnivého podmítání, končícího v polobezradném pozatónování. Z této nálady nás zaplaťbůh vyvede uličnicky rozdurděné I´m So Sorry Blues, zapikolované protahovaným zalitováváním a vytrušovaně zasouvané do až radovánkového bluesování, tříbeného do ryčnosti s náhlou tečkou.
Dva jsou víc než jeden, mají možnost se korigovat, doplňovat, pospolu rozkrývat (za)dané náměty, soupeřit a ujednocovat se. Je to album netuctové, plné imaginace a plné zabíravých emocí.
Mark Alban Lotz / Alan Gunga Purves: Food Foragers
Unit Records (www.lotzofmusic.com)